136/1946 Zb.
Vyhlásené znenie
Obsah zobrazeného právneho predpisu má informatívny charakter.
| História |
|
|
|---|---|---|
| Dátum účinnosti | Novela | |
| 1. | Vyhlásené znenie | |
| 2. | 18.06.1946 - 17.06.1949 |
Obsah
Otvoriť všetky
| Číslo predpisu: | 136/1946 Zb. |
| Názov: | Zákon o umisťování a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození. |
| Typ: | Zákon |
| Dátum schválenia: | 15.05.1946 |
| Dátum vyhlásenia: | 18.06.1946 |
| Autor: | Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé |
| Právna oblasť: |
|
| Nachádza sa v čiastke: |
136.
ZÁKON
ze dne 15. května 1946
o umisťování a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození.
Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1)
Účastníkem národního boje za osvobození podle tohoto zákona je každá státně a národně
spolehlivá osoba, s výjimkou osob, na něž se vztahuje odstavec 2, která v letech 1939
až 1945
a)
byla příslušníkem československé armády v zahraničí nebo osobou jemu na roveň postavenou,
b)
dobrovolně konala vojenskou službu v některé spojenecké armádě, neměla-li možnost
konati vojenskou službu v československé zahraniční armádě anebo měla-li k tomu souhlas
presidenta republiky nebo příslušných československých úřadů,
c)
byla příslušníkem první československé armády na Slovensku,
d)
byla partyzánem,
e)
byla vězněna nebo internována (zajištěna) v koncentračních a podobných táborech z
politických důvodů, jejichž účelem bylo znemožnění nebo potlačení hnutí odporu českého
nebo slovenského národa, zejména pro činnost směřující přímo k osvobození Československé
republiky odstraněním nacistické okupační moci,
f)
zúčastnila se soustavnou činností zahraničního nebo domácího hnutí směřujícího přímo
k osvobození Československé republiky, zejména pak Slovenského národního povstání,
způsobem, že tato činnost přivodila nebo byla prokazatelně způsobilá přivodit jí nebo
její rodině újmu na životě, osobní svobodě nebo zdraví,
g)
zúčastnila se českého povstání, při čemž za bojů padla nebo byla těžce zraněna anebo
utrpěla těžkou poruchu zdraví.
(2)
Účastníkem národního boje za osvobození podle tohoto zákona je také osoba německé
nebo maďarské národnosti a československé státní příslušnosti, která se nikdy neprovinila
proti národu českému nebo slovenskému nebo proti samostatnosti Československé republiky
a byla dobrovolně ve válce v letech 1939 až 1945 příslušníkem československé armády
v zahraničí nebo partyzánem.
(3)
Účastníkem národního boje za osvobození není, kdo sice splňuje některou z podmínek
odstavce 1, písm. a) až g) nebo podmínky odstavce 2, ale v době nesvobody ode dne
30. září 1938 do 4. května 1945 buďto:
a)
konal dobrovolně službu v nepřátelské armádě či jinak se účastnil válečného podnikání
proti spojencům nebo sloužil po 29. srpnu 1944 v armádě t. zv. Slovenského státu,
nebo
b)
se stal členem národních skupin nebo útvarů nebo politických stran fašistické povahy,
sdružujících osoby německé nebo maďarské národnosti, nebo se ucházel o udělení německého
či maďarského státního občanství, nebo
c)
byl na vedoucím místě Národní odborové ústředny zaměstnanecké, Svazu zemědělství
a lesnictví nebo Hlinkovy slovenské ľudové strany, pokud tam nebyl prokazatelně vyslán
nebo určen vedoucími činiteli domácího nebo zahraničního odboje, nebo nevyužíval tohoto
místa k odbojné činnosti zvláště významné, nebo kdo byl dobrovolně členem svazu pro
spolupráci s Němci, Českého svazu válečníků, Rodobrany, Vlajky, České ligy proti bolševismu,
Německo-české společnosti, Kuratoria pro výchovu české mládeže nebo Hlinkovy gardy,
Německo-slovenské společnosti, Hlinkovy mládeže nebo jiných fašistických organisací
podobné povahy, jejichž účelem bylo šířiti nacistickou ideologii a udržovati mocenské
postavení Němců a Maďarů, nebo
d)
byl okupanty nebo jejich pomahači pověřen vedoucím místem ve veřejných službách,
pokud se tak nestalo se souhlasem vedoucích činitelů národního odboje, nebo kdo zaujal
vedoucí místo ve válečném průmyslu pracujícím pro německou či maďarskou armádu, nebo
prováděl opevňovací práce pro Němce či Maďary, aniž byl k uvedeným činnostem donucen
nebo nemohl se jim vyhnouti, nebo kdo se obohatil v souvislosti s poměry v době nesvobody,
nebo
e)
činy či slovy, přímo či nepřímo, i když nebyl členem některé organisace uvedené pod
písmeny b) a c), podporoval nebo obhajoval režim nacistů a fašistů, jejich pomahačů
a zrádců, nebo se projevil živlem protidemokratickým nebo vůbec státně a národně nespolehlivým.
(4)
Stejně jako účastníci domácího boje za osvobození uvedení v odstavci 1, písm. f)
posuzují se pro účel tohoto zákona státně a národně spolehliví příslušníci stráže
obrany státu, zřízené vládním nařízením ze dne 23. října 1936, č. 270 Sb., o stráži
obrany státu, kteří v roce 1938 v souvislosti s bojem proti nepřátelské protistátní
činnosti v pohraničí utrpěli újmy na životě, osobní svobodě nebo zdraví a u nichž
není dán některý z vylučovacích důvodů uvedených v odstavci 3. Stejně se posuzují
dobrovolníci ze španělské republikánské armády, kteří bojovali ve Španělsku v letech
1936 až 1939.
§ 2.
(1)
Účastníkům národního boje za osvobození vyjmenovaným v § 1, odst. 1 vyhrazují se jednou polovinou služební místa ve službě
a)
státu, svazků územní samosprávy a všech ostatních veřejnoprávních korporací a nadací,
b)
ústavů, podniků, fondů a zařízení, které náležejí subjektům uvedeným pod písm. a)
nebo jsou jimi spravovány,
c)
národních podniků, zřízených podle § 12 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října
1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, nebo podle §
8 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých
podniků průmyslu potravinářského, a národních podniků, vzniklých podle ustanovení
dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb., o znárodnění akciových
bank, nebo podle ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č.
103 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven,
d)
podniků, u nichž jsou subjekty uvedené pod a) převážnou měrou podílníkem, nebo které
jsou jimi zaručeny, nebo které jsou převážně závislé na podporách z veřejných prostředků
(subvencích, výhodách).
(2)
Každé liché místo uprázdněné ode dne počátku účinnosti jest místo vyhrazené.
(3)
Výhrada služebních míst podle tohoto paragrafu se nevztahuje na místa,
a)
která se podle zákonných ustanovení doplňují výhradně ze zaměstnanců nižších kategorií,
b)
která se obsazují povýšením z nižší platové stupnice (z nižší stupnice funkčního
služného nebo ze skupiny míst bez funkčního služného).
§ 3.
Účastníci národního boje za osvobození (§ 1) mají přednostní právo:
a)
na umístění v organisacích řízeného hospodářství, v soukromých podnicích sloužících
veřejné dopravě a v závodech nebo podnicích družstevních nebo soukromých, pověřených
převážně státními nebo jinými veřejnými dodávkami;
b)
na opětné umístění v soukromém podniku, v němž byl účastník národního boje za osvobození
zaměstnán bezprostředně před svou účastí v národním boji za osvobození;
c)
na udělení živnostenských oprávnění (povolení, licencí) a na povolení výdělečných
podniků jiného druhu, jakož i na připuštění k výkonu svobodných povolání před všemi
stejně kvalifikovanými uchazeči;
d)
v přídělovém řízení na přidělení zemědělského majetku, živnostenských podniků a jiného
v den účinnosti tohoto zákona volného nebo později uvolněného nemovitého i movitého
nepřátelského majetku, konfiskovaného podle příslušných zákonných předpisů o konfiskaci
nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, jakož i na nájem (pacht) takového
majetku;
e)
na ustanovení národními správci nad majetkem uvedeným za písm. d);
f)
na přijetí do škol a kursů, kde je přijímání žáků omezeno, před všemi stejně kvalifikovanými
uchazeči (uchazeči stejného pořadí);
g)
při udělování podpor z nadací a fondů za všeobecných podmínek nadace nebo fondu.
§ 4.
Ministerstvo školství a osvěty může účastníkům národního boje za osvobození poskytovati
mimořádné úlevy při přijímání a při studiu na všech učilištích v jeho oboru působnosti,
zejména se zřetelem k druhu a délce dřívějšího vzdělání (zaměstnání) účastníkova,
nejvýše však v tom rozsahu, aby poskytnutými úlevami nebylo znemožněno dosažení učebního
cíle.
§ 5.
(1)
Práva účastníka národního boje za osvobození (§§ 2 a 3), jenž padl, zemřel nebo zemře,
přecházejí na
a)
manžela nebo manželku, děti a osvojence, druha nebo družku,
b)
rodiče,
c)
sourozence.
(2)
Podmínkou jest, aby osoba, na niž práva přecházejí, byla státně a národně spolehlivá
a ze zákonného nebo mravního nároku svou výživou převážně odkázána na účastníka národního
boje za osvobození.
(3)
Práva přecházejí vždy jen na jedinou osobu v pořadí, jak jsou vyjmenovány za písmeny
a), b), c), a uvnitř tohoto pořadí mezi dětmi a osvojenci, rodiči a sourozenci vždy
v pořadí od nejstaršího.
§ 6.
(1)
Nemůže-li účastník národního boje za osvobození úspěšně uplatnit některé z práv podle
§§ 2 nebo 3 pro svoji invaliditu, která je alespoň částečně v příčinné souvislosti
s jeho účastí v národním boji za osvobození (§ 1), platí ustanovení předcházejícího
paragrafu obdobně pro osoby jmenované v odstavci 1 předcházejícího paragrafu.
(2)
Za nezvěstné účastníky národního boje za osvobození mohou prozatím uplatniti práva,
jež by jim podle §§ 2 a 3 příslušela, osoby uvedené v § 5.
§ 7.
(1)
Práva podle tohoto zákona může uplatnit jen osoba, které bude vydáno osvědčení o
účasti na národním boji za osvobození.
(2)
Toto osvědčení, obsahující údaje o osobě a způsobu její účasti na národním boji za
osvobození (§ 1) a právech, k jichž uplatnění je oprávněna, vydá v jediném vyhotovení
účastníku národního boje za osvobození nebo osobě oprávněné podle § 5 na jejich žádost
ministerstvo národní obrany, u účastníků zahraničního boje za osvobození, kde je nutno,
v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, u účastníků domácího boje za osvobození
v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 8.
(1)
Účastníci národního boje za osvobození budou umístěni na místa uvedená v §§ 2 a 3,
písm. a) a b) zásadně podle svého předběžného všeobecného a odborného vzdělání nebo
podle jiné odborné způsobilosti, vyhovují-li všeobecným i zvláštním podmínkám pro
propůjčení služebního místa příslušné kategorie nebo vůbec místa podle ustanovení
§§ 2 nebo 3, písm. a) a b) tohoto zákona s výjimkou úlev, které plynou z ustanovení
tohoto zákona.
(2)
Pro místa IV. služební třídy a jiná služební místa s předepsaným vyšším předběžným
vzděláním, než podává obecná škola, stačí úspěšná přijímací zkouška ze znalosti čtení,
psaní a počtů v rozsahu učiva předepsaného pro obecnou školu.
(3)
Odborná zkouška vykonaná účastníkem národního boje za osvobození v československé
armádě nebo v jiné službě nahrazuje obsahem jí odpovídající odbornou zkoušku v novém
služebním poměru. Pokud taková zkouška neodpovídá svým obsahem plně odborné zkoušce
předepsané v novém služebním poměru, podrobí se umístěný po předepsané praxi zkoušce
doplňující, jejíž rozsah určí příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem vnitra
a ministerstvem národní obrany.
(4)
Věková omezení pro nastoupení některého z vyhrazených míst neplatí pro účastníky
národního boje za osvobození. Nárok na umístění na služební místa uvedená v § 2 zaniká
však dovršením 45. roku věku, na služební místa vojenských gážistů a gážistů Sboru
národní bezpečnosti, finanční a vězeňské stráže dovršením 35. roku. Účastníkům starším
45 let může příslušný ústřední úřad povoliti věkovou dispensi.
(5)
Vojenská a jiná služba účastníků národního boje za osvobození započítává se v novém
služebním poměru jako služební doba skutečně strávená ve veřejných službách jak pro
zvýšení služného, tak pro určení služebního stáří (pořadí) a pro délku doby potřebné
pro povýšení nebo pro postup do vyššího služebního poměru, jakož i pro nárok na výslužné
a jeho výměru v rozsahu započitatelném podle platných předpisů. U zaměstnanců v soukromoprávním
poměru jest postupovati obdobně, pokud jde o stanovení platového zařazení, nároku
na plat (mzdu) v době nemoci, výměry dovolené a výpovědní lhůty.
§ 9.
(1)
Pro nastoupení povolání (zaměstnání) podle § 3, písm. c), d) a e) účastníky národního
boje za osvobození zkracuje se doba výcviku (zaměstnání, činnosti) potřebná podle
zákonných předpisů pro podání průkazu způsobilosti nebo pro udělení dispense od předložení
průkazu způsobilosti nebo pro podání průkazu věcných znalostí k nastoupení živností,
a to:
a)
při živnostech, u nichž doba výcviku je pevně stanovena zákonnými předpisy, na dobu
rovnající se alespoň polovině doby předepsané pro nabytí průkazu způsobilosti,
b)
při živnostech, u nichž jest zákonnými předpisy doba výcviku stanovena v určitých
časových mezích, na dobu rovnající se alespoň polovině nejnižší časové hranice výcviku,
c)
při živnostech, u nichž doba výcviku plně stanovena není, na dobu odpovídající polovině
doby výcviku obvykle požadované.
(2)
Výcvik (zaměstnání, činnost) v příbuzné živnosti, jakož i praxe ve vojenských dílnách
a kursech nebo obdobná činnost u vojenských útvarů vůbec pokládají se za rovnocenné
výcviku v příslušné živnosti.
(3)
V případech, kdy uchazeč o živnostenské oprávnění nepodal průkaz alespoň o dvouletém
učení, může příslušný živnostenský úřad požadovati kromě dokladů o výcviku (zaměstnání,
činnosti) předložení průkazu o úspěšném absolvování kursu nebo o úspěšném složení
zvláštní zkoušky. Podrobnosti o kursu a zkoušce stanoví věcně příslušný ministr v
dohodě s ministrem národní obrany vyhláškou v Úředním listě.
(4)
Úlevy podle předchozích odstavců se neposkytují pro:
1.
koncesované živnosti stavební,
2.
živnosti na výrobu jedů a přípravu látek a preparátů, které jsou určeny, aby jich
bylo užito na léky, jakož i prodej obojích věcí, pokud to není výlučně vyhrazeno lékárníkům,
3.
živnost elektrotechnickou,
4.
živnosti na zařizování plynovodů, osvětlovacích zařízení a vodovodů,
5.
živnost k hubení škodlivého živočišstva kyanovodíkem, ethylenoxydem a chlorpikrinem,
6.
živnost zubotechnickou.
(5)
V případech zvláštního zřetele hodných může ministerstvo průmyslu nebo ministerstvo
vnitřního obchodu prominouti účastníkům národního boje za osvobození, kteří nevyhovují
podmínkám odstavce 1, podání živnostenského průkazu způsobilosti.
§ 10.
(1)
Služební místa uvedená v § 2 se vyhrazují a přednostní právo podle § 3 vzniká dnem,
kdy tento zákon nabývá účinnosti.
(2)
Účastníci národního boje za osvobození podávají žádosti o umístění a jiném zaopatření
podle tohoto zákona zásadně přímo subjektům příslušným k propůjčení míst uvedených
v §§ 2 a 3 a v opise vždy též ministerstvu národní obrany.
(3)
Ministerstvo národní obrany vede evidenci podaných žádostí a projedná v dohodě s
ministerstvem ochrany práce a sociální péče podle potřeby s propůjčovatelem místa
(s jeho nadřízeným nebo dozorčím úřadem) vyskytnuvší se námitky nebo překážky propůjčení
místa.
(4)
Ministerstvo národní obrany doporučí propůjčovatelům míst vhodné žádosti účastníků
národního boje za osvobození na místa, která se teprve uvolní.
(5)
Orgány příslušné k propůjčení míst podle §§ 2 a 3, kterým nedojdou žádosti vhodných
uchazečů z účastníků národního boje za osvobození, oznámí vždy ministerstvu národní
obrany jednotlivé druhy a počet uvolněných míst, po případě pokud jde o subjekty příslušné
k propůjčení míst podle § 3, písm. c) a d) též možnosti a místa nových takových povolání
a stanoví nejméně čtrnáctidenní lhůtu k předložení žádosti. Zároveň s oznámením podle
tohoto odstavce postoupí ministerstvu národní obrany došlé jim žádosti nevyhovujících
uchazečů o umístění.
(6)
Propůjčí-li příslušný orgán (§§ 2 a 3) uvolněné místo žádajícímu nebo zaznamenanému
účastníku národního boje za osvobození, učiní o tom oznámení ministerstvu národní
obrany.
(7)
Orgány, příslušné k propůjčení míst podle §§ 2 a 3, jsou povinny účastníkům národního
boje za osvobození oznámit písemně důvody, pro které nebylo vyhověno jejich žádosti
o propůjčení místa.
(8)
Orgány příslušné k propůjčení míst podle §§ 2 a 3 oznámí ministerstvu národní obrany
vždy po uplynutí každého kalendářního čtvrtletí počet uvolněných míst a způsob jejich
propůjčení.
(9)
Ministerstvo národní obrany určí v dohodě s ministerstvem vnitra podle průběhu umisťování
konečnou lhůtu, do které bude lze žádostmi o umístění uplatňovati práva z tohoto zákona.
§ 11.
(1)
Zaměstnavatele (orgány subjektů) uvedené v § 2, písm. c), d) a v § 3, písm. a) a
b), kteří nevyhovují povinnostem uloženým v § 10 nebo propůjčí místo proti předpisům
tohoto zákona, potrestá okresní národní výbor pro přestupek pokutou do 10 000 Kčs
nebo vězením do jednoho měsíce; byla-li uložena pokuta, budiž zároveň vyměřen náhradní
trest vězení do jednoho měsíce pro případ její nedobytnosti.
(2)
Bude-li některé v §§ 2 a 3 uvedené místo obsazeno proti ustanovení tohoto zákona,
prohlásí příslušný ústřední úřad na návrh ministerstva národní obrany, podaný do tří
měsíců od propůjčení místa, umístění nebo udělení oprávnění nebo přidělení živnosti
či zemědělského majetku za zrušené.
§ 12.
(1)
Účastník národního boje za osvobození, jemuž bylo propůjčeno místo ve státní nebo
jiné veřejné službě, je povinen nastoupiti místo do čtrnácti dnů po doručení ustanovovacího
(přijímacího) dekretu; dekret pozbývá platnosti, nebylo-li nenastoupení ve lhůtě dalších
30 dnů důležitými důvody ospravedlněno.
(2)
Příslušný orgán může zrušiti udělení živnostenského oprávnění, přidělení živnostenského
podniku nebo zemědělského majetku nebo ustanovení národním správcem, jestliže takto
umístěný účastník národního boje za osvobození do lhůty mu určené, nikoliv však kratší
jednoho měsíce, nepřevezme bez důležitých důvodů živnostenskou provozovnu, neučiní
kroky k zahájení živnosti, neujme se národní správy svěřeného majetku nebo nepřevezme
přidělenou půdu.
(3)
Účastník národního boje za osvobození, který nenastoupil na služební místo, nepřevzal
živnost, zemědělský nebo jiný majetek podle ustanovení tohoto zákona bez závažných
věcných důvodů, pozbývá nároků na jiné přednostní umístění nebo zaopatření.
(4)
Práva podle tohoto zákona zanikají též prvním umístěním na služební místo vyhrazené
podle § 2 anebo prvním úspěšným uplatněním přednostního práva podle § 3.
(5)
Zánik práv a nároků, k němuž došlo podle odstavce 3 nebo 4, vysloví ministerstvo
národní obrany po slyšení činitele příslušného k propůjčení místa, při čemž vyznačí
tento zánik a jeho důvod na osvědčení o účasti na národním boji za osvobození, a vede
příslušnou evidenci. Ministerstvo národní obrany může výjimečně v případech zvláštního
zřetele hodných upustiti od vyslovení takového zániku práv a nároků.
§ 13.
Subjekty uvedené v §§ 2 a 3 nejsou výjimečně zavázány k propůjčení místa účastníku
národního boje za osvobození podle ustanovení tohoto zákona,
a)
nedojde-li propůjčovateli místa ve lhůtě stanovené podle § 10, odst. 5 návrh ministerstva
národní obrany na umístění se žádostí vhodného účastníka národního boje za osvobození
nebo
b)
nenastoupí-li umístěný včas podle § 12, odst. 1 a je-li v obou případech z důležitého
veřejného a služebního zájmu nutno toto služební místo ihned obsaditi.
§ 14.
Ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení zákona z 24. července 1919, č.
462 Sb., o propůjčování míst legionářům, ani předpisy o včleňování válečných poškozenců
do práce, které podle příslušných zákonných ustanovení vydává ve svém oboru působnosti
ministerstvo ochrany práce a sociální péče.
§ 15.
Veškeré žádosti a jejich přílohy, které účastníci národního boje za osvobození, jakož
i osoby vyjmenované v § 5, předkládají k uskutečnění práv a nároků plynoucích z tohoto
zákona, jsou osvobozeny od kolků.
§ 16.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pozbude jí uplynutím 3 roků od tohoto
dne; účastníci národního boje za osvobození, kteří dokončují svá studia, mohou uplatniti
práva podle tohoto zákona do šesti měsíců po skončení svého studia, po případě presenční
služby vojenské, třeba lhůta tříletá již uplynula; zákon provede ministr národní obrany
se zúčastněnými členy vlády, na Slovensku v dohodě s příslušnými povereníky.
Dr. Beneš v. r.
Fierlinger v. r.
gen. Svoboda v. r.
Fierlinger v. r.
gen. Svoboda v. r.