14/1946 Zb.

Ženy, jež dobrovolně vstoupily do československé branné moci, byly do ní zařaděny k vykonání vojenské služby a tuto službu konaly a po případě konají, staly se dnem svého dobrovolného vstupu příslušnicemi československé branné moci.

Po dobu vykonávání vojenské služby v československé branné moci příslušejí jim vojenské náležitosti a jiná práva podle předpisů platných pro vojenské osoby v činné vojenské službě.

Až do svého propuštění z činné vojenské služby podléhají veškerým československým vojenským služebním, kázeňským a kárným předpisům, jakož i vojenské trestní soudní pravomoci.

Jejich povinnosti podle §§ 1 a 2 končí dnem propuštění z činné vojenské služby. O propuštění rozhodne ministr národní obrany na jejich žádost nebo z úřední moci.

Po propuštění přísluší jim nárok na zaopatřovací platy podle předpisů platných pro vojenské gážisty v záloze.

Nárok na zaopatření přísluší rovněž státně spolehlivým pozůstalým po těch příslušnicích československé branné moci, které pro poruchu svého zdraví (těla), utrpěnou za činné vojenské služby a z příčin souvisejících s vykonáváním této služby, zemřely anebo po svém propuštění zemrou, není-li tu osoby, která má zákonnou povinnost pozůstalé vyživovati a zaopatřiti, a jest s to tak učinit.

Ženy propuštěné z československé branné moci jsou oprávněny používati hodností nabytých v činné vojenské službě jako čestných a nositi předepsaný vojenský stejnokroj za podmínek platných pro vojenské osoby mimo činnou službu. Ministr národní obrany může z důležitých příčin vysloviti ztrátu tohoto oprávnění.

Tímto zákonem nejsou dotčena práva, jichž nabyly příslušnice československé branné moci v zahraničí po svém propuštění anebo pozůstalí po nich podle dekretu presidenta republiky ze dne 15. května 1944, č. 5 Úř. věst. čsl. č. 2/44 o postavení žen v československých vojenských jednotkách.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 6. října 1944; provede jej ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry.