233/1946 Zb.

Tuzemskem podle zákona o dani z obratu (nadále jen zákon) a tohoto nařízení se rozumí československé státní území a skladiště československých celních úřadů, která leží na cizím státním území.

Za tuzemské dodávky se považují, pokud nejde o pronájmy a propachtování:

Pronájmy a propachtování se považují za dodávky tuzemské, má-li býti pronajatých nebo propachtovaných předmětů užíváno v tuzemsku, nehledíc na to, zda pronajimatel nebo propachtovatel má bydliště nebo sídlo v tuzemsku či v cizině, a na to, kde došlo ke smlouvě o pronájmu nebo propachtování. Má-li býti pronajatého nebo propachtovaného předmětu užíváno jak v tuzemsku tak i v cizině, považuje se dodávka za tuzemskou pouze co do části, která připadá na užívání předmětu v tuzemsku. Za tuzemské se však nepovažují pronájmy práva patentního a jiných výrobních oprávnění stejného druhu, při nichž pronajimatel má bydliště nebo sídlo v cizině.

Za tuzemské výkony se považují výkony, prováděné v tuzemsku, nehledíc na to, zda ten, kdo výkon provádí, má bydliště nebo sídlo v tuzemsku či v cizině, a na to, kde byl výkon smluven.

Vlastní spotřeba se považuje za tuzemskou, týká-li se předmětů vzatých z podniků, závodů nebo provozoven, které jsou v tuzemsku.

A. Dovoz.

B. Průvoz.

Při posuzování, jde-li o obchod komisionářský, rozhoduje, čí jménem a na čí účet byl obchod uzavřen. Totéž platí obdobně v případech, kdy někdo obstarává vlastním jménem na cizí účet dodávky nebo výkony.

Dodávka jest osvobozena od daně z obratu jakožto vývozní dodávka, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

Cizozemským odběratelem se rozumí:

O vývoz podle odstavce 1, č. 2 jde, přepraví-li nebo dá-li přepraviti předmět z tuzemska do ciziny:

Ve všech případech, uvedených v odstavci 3, přísluší nárok na osvobození pouze tuzemskému podnikateli, který uzavřel dodávku vyváženého předmětu s cizozemským odběratelem. Tento podnikatel je označován dále jako vývozce.

Vývozce jest povinen skutečnost, že dodávku uzavřel s cizozemským odběratelem, prokázati závěrečným listem nebo jinými písemnými doklady (zejména doklady o nabídce a o jejím přijetí), z nichž je ona skutečnost zřejmá. Z dokladů buďtež patrny: jména (firmy) a adresy (bydliště, sídla) obou smluvních stran (vývozce i cizozemského odběratele), druh (v obchodě obvyklé označení), váha, množství a cena zboží.

Vývozce jest povinen skutečnost, že předmět dodávky, kterou uzavřel s cizozemským odběratelem, byl vyvezen do ciziny, prokázati:

Evidenční knihou o vývozu se rozumí kniha nebo záznam podle vzorce v příloze č. 1. Je-li vývozce sám výrobcem vyvezeného zboží, poznamená stručně v sloupci 3, že vyvezené zboží sám vyrobil (na př. slovy „vlastní výroba“). Jde-li o zboží, které si vývozce dal vyrobiti ve mzdě, poznamená ve sloupci 3 jméno (firmu) a bydliště (sídlo) toho, jenž zboží vyrobil ve mzdě, a zároveň poznamená „výroba ve mzdě na můj účet“; totéž platí, jde-li pouze o opracování, zušlechtění nebo jinou úpravu zboží před jeho vývozem. Vyplňování sloupců 2, 4 až 8 v obou případech odpadá. V případě odstavce 3, č. 3 poznamená vývozce ve sloupci 17 evidenční knihy o vývozu den odevzdání předmětu v tuzemsku cizozemskému odběrateli nebo jeho zmocněnci; odevzdal-li předmět zmocněnci cizozemského odběratele, poznamená ve sloupci 10 evidenční knihy o vývozu též jméno (firmu) a adresu tohoto zmocněnce. Jsou-li údaje, které mají býti zaznamenány ve sloupcích 4 a 13, stejné, stačí je zapsati pouze ve sloupci 4 a ve sloupci 13 na tento zápis poukázati. Druh zboží lze uvésti v obchodě obvyklým souhrnným označením (na př. textilní zboží), jsou-li připojeny opisy nákupního i prodejního účtu.

Aby mohl býti vývoz prokázán též vývozním prohlášením, musí býti k nákladnímu listu nebo jiné přepravní listině pro přímou přepravu do ciziny připojeno řádně vyplněné a náležitě frankované prohlášení vývozcovo podle vzorce v příloze č. 2 (vývozní prohlášení), opatřené adresou vývozce. Na přepravní listině nutno vyznačiti, že vývozní prohlášení bylo k ní připojeno. Vývozní prohlášení jest v nákladním listu (dopravní listině) připevniti tak, aby byla zamezena jeho ztráta. Celní úřad se přesvědčí při prohlídce o správnosti vývozního prohlášení, dohlédne na výstup, potvrdí jej na vývozním prohlášení otiskem úředního razítka a podpisem a zašle vývozní prohlášení hned vývozci. Při zásilkách přepravovaných po nápravě nebo přepravovaných osobně musí býti řádně vyplněné vývozní prohlášení předloženo přímo celnímu úřadu, který prohlášení potvrdí a hned vrátí.

Údaje o druhu a množství zboží buďtež v dokladech, uvedených v odstavcích 5 až 8, vyznačeny tak, aby nebylo pochybností o tom, že zboží, jehož dodávku vývozce uzavřel s cizozemským odběratelem, je totožné se zbožím vyvezeným do ciziny. Tuto totožnost je vývozce povinen prokázati ještě opisem účtu za vyvezené zboží. Z účtu buďtež patrny: jména (firmy) a adresy (bydliště, sídla) vývozce i cizozemského odběratele, druh, váha, množství a cena zboží. Ustanovení odstavce 7, poslední věty není tím dotčeno.

Ministerstvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný může tuzemskému podnikateli na žádost povoliti, aby prokazoval vývoz jinak než jak je stanoveno v odstavcích 6 až 8. Jde-li o žadatele, který svůj podnik v tuzemsku provozuje toliko na území Slovenska, je místo ministerstva financí nebo úřadu jím zmocněného příslušným pověřenectvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný. Povolení se může týkati též celé skupiny podnikatelů.

Berní správa může tuzemského podnikatele na žádost zprostiti povinnosti prokazovati vývoz evidenční knihou o vývozu (odstavce 6 a 7), jsou-li údaje, které mají býti zaznamenávány v evidenční knize o vývozu, spolehlivě a snadno zjistitelny v řádně vedených obchodních nebo hospodářských knihách a dokladech k nim nebo v řádně vedených záznamech pro účely daňové a dokladech k nim.

Úřad může úlevu podle odstavce 10 nebo 11 vázati na podmínky a může ji měniti nebo rušiti, i když si to při jejím povolení nevyhradil. Rozhodnutí berní správy o úlevě podle odstavce 11 může býti na žádost přezkoušeno finančním úřadem II. stolice (na Slovensku pověřenectvem financí).

Od daně z obratu jsou osvobozeny dodávky drahých kovů (zlata a stříbra), rudy, obsahující tyto kovy, hutních výrobků a směsí těchto kovů v zrnech, prutech nebo listech a předmětů z těchto kovů jen tehdy, prokáže-li dodavatel potvrzením nabyvatelovým,

Potvrzení nutno uschovati pro případ daňové kontroly (§ 16 zákona).

Osvobození dodávek vody, plynu a elektrického proudu od daně z obratu se nevztahuje na dodávky a výkony instalační.

Od daně z obratu nejsou osvobozeny dodávky, souvisící s výkony jatečnými, jako prodej krve, mrvy, odpadků atd.

Veřejným osvětlením se rozumí osvětlení ulic, veřejných cest, náměstí, veřejných sadů a podobných míst, nikoli však osvětlení veřejných budov (škol, kostelů, nádraží, nemocnic atd.).

Podle § 4, odst. 1, č. 10 zákona jest dovoz (§ 1, odst. 1, č. 3 zákona) osvobozen od daně z obratu v těchto případech:

Podmínky, za nichž jest dovoz osvobozen podle § 4, odst. 1, č. 17 zákona od daně z obratu, stanoví čl. 12.

Od daně z obratu jsou osvobozeny:

Osvobození uvedená v odstavci 1, č. 1, písm. a) a č. 2, písm. a) se vztahují také na dodávky umělých součástí lidského těla (protéz), jakož i orthopedických pomůcek. K ústavům uvedeným v odstavci 1, č. 1, písm. b) a č. 2, písm. a) patří též zařízení preventivní zdravotní péče (na př. poradny), zařízení diagnostická a ambulantní. Ústavy náhradních vnitřních zařízení vyňatých zaměstnavatelů se rozumějí též vojenské nemocnice, vojenské léčebné ústavy, vojenské invalidovny a vojenské lékárny.

Osvobození uvedeného v odstavci 1, č. 2, písm. a) se též použije, nejsou-li léčiva, léčebné pomůcky (včetně pomůcek therapeutických), lékařské (léčebné) přístroje a nástroje a léčebné vody dodávány přímo veřejným léčebným nebo veřejným ošetřovacím ústavým, ústavům nositelů veřejnoprávního sociálního pojištění anebo ústavům náhradních vnitřních zařízení vyňatých zaměstnavatelů, nýbrž provozovatelům těchto ústavů. Podmínkou osvobození však je, že dodavatel prokáže potvrzením příjemce dodávky, že dodané předměty jsou určeny pro potřebu ústavů provozovaných jím v rámci veřejné zdravotní správy nebo v rámci provádění veřejnoprávního sociálního pojištění.

Nositeli veřejnoprávního sociálního pojištění nebo náhradními vnitřními zařízeními vyňatých zaměstnavatelů jsou:

Veřejnými léčebnými ústavy jsou takové, které plní úkoly veřejné zdravotní správy a jsou povinny přijímati nemocné nehledíc na jejich státní nebo domovskou příslušnost, náboženství a schopnost platiti. Veřejnými ošetřovacími ústavy jsou takové, které plní úkoly veřejné zdravotní správy a u nichž převládá ráz ošetřovací (veřejné porodnice a nalezince, ústavy pro choromyslné a pod.). Všeobecnou třídou jest rozuměti tu třídu, na níž se za léčení nebo za ošetřování vybírá nejnižší předem stanovená sazba.

Lázeňskými podniky jsou:

Dobročinným upotřebením se rozumějí:

Bezúplatnými věnováními na dobročinné účely (odstavec 1, č. 1) se rozumějí věnování, která sledují zmírnění nouze a chudoby nebo konání lásky k bližnímu. Totéž platí obdobně pro pojem dobročinné činnosti (odstavec 1, č. 1, písm. d).

Peněžitá věnování jsou, pokud jde při nich o zdanitelnou vlastní spotřebu, osvobozena od daně z obratu podle § 4, odst. 1, č. 4 zákona bez ohledu na účel věnování a bez ohledu na to, komu jsou poskytována. Totéž platí pro bezúplatná věnování ostatních věcí, na něž se rovněž vztahuje osvobození již podle § 4, odst. 1, č. 4 zákona, jakož i pro bezúplatná věnování předmětů československých státních finančních monopolů (§ 4, odst. 1, č. 5 zákona).

Celkovým obratem se rozumí roční hrubý obrat, zjištěný za poslední předcházející kalendářní rok (rozhodný kalendářní rok) tak, že se sečtou

Podle ustanovení odstavce 1 jest po prvé zjistiti celkový obrat za kalendářní rok 1946. Při tom se započítají do celkového obratu též ceny, rozhodné v zemích České a Moravskoslezské pro t. zv. dodatkové zdanění dodávek, k nimž došlo v měsících lednu a únoru 1946. Položky, uvedené v odstavci 1, písm. c) a d), se týkají pouze paušalované daně z obratu, platné na území Slovenska pro dobu do 28. února 1946. Jest však k nim přihlížeti, dojde-li opět k paušalování daně z obratu.

Celkový obrat za kalendářní rok 1945 se zjistí u podniků, které byly v tomto roce provozovány v zemích České a Moravskoslezské, tak, že se sečtou

U podniků, závodů nebo provozoven, které byly v kalendářním roce 1945 provozovány na území Slovenska, se zjistí celkový obrat za kalendářní rok 1945 obdobně podle ustanovení odstavce 1.

Ustanovení odstavců 1 až 4 platí obdobně pro podnikatele, jimž bylo povoleno zdaňovati ceny za dodávky a výkony účtované. Na místo přijatých úplat nastupují u nich zpravidla účtované ceny.

Při zjišťování celkového obratu se nepřihlíží k tomu, zda jde o dodávky a výkony (po případě dodávky a jiná plnění) podrobené dani z obratu či od ní osvobozené nebo zda je u nich daň z obratu kryta paušálem či nikoliv. Totéž platí u vlastní spotřeby. Rovněž nezáleží na tom, zda daňová povinnost u nich vznikla již po 28. únoru 1946 či ještě před 1. březnem 1946.

Do celkového obratu se započítávají též úplaty (ceny) ve starých platidlech.

Má-li podnikatel dva nebo více podniků, závodů nebo provozoven, je rozhodný celkový obrat všech podniků, závodů nebo provozoven, nehledíc na to, zda některé z nich jsou v zemích České a Moravskoslezské (nebo jen v jedné z těchto zemí) a některé na Slovensku.

U podnikatelů, kteří neprovozovali podnikatelskou činnost po celý rozhodný kalendářní rok, stanoví se celkový (roční) obrat v poměru k obratu, dosaženému za část rozhodného kalendářního roku, po kterou podnikatelskou činnost provozovali.

Domáckým pracovníkem se rozumí každý, kdo ve svém obydlí nebo ve své dílně sám nebo se členy své rodiny (odstavec 2), žijícími s ním ve společné domácnosti, bez cizích pomocných dělníků zpracovává hmoty, které obdrží od podnikatelů, jimž odvádí hotový výrobek a zbytky zpracovaných hmot a od nichž obdrží za svou práci jen smluvenou mzdu od kusu.

Členy rodiny domáckého pracovníka se rozumějí:

Nezáleží na tom, zda domácký pracovník nebo členové jeho rodiny, žijící s ním ve společné domácnosti, mají živnostenské oprávnění a zda provozují kromě domácké práce ještě jinou samostatnou výdělečnou činnost či nikoli. Osvobození platí i tehdy, když zmíněné osoby používají při zpracování cizích surovin a polotovarů vlastních strojů, nástrojů nebo pomocných látek. Osvobození není na závadu, použije-li se z příkazu a na účet podnikatele (objednatele) ojediněle surovin nebo polotovarů, které si obstaral sám domácký pracovník nebo člen jeho rodiny, žijící s ním ve společné domácnosti.

Podle § 4, odst. 1, č. 17 zákona jest osvobozen od daně z obratu:

Podmínkou osvobození podle odstavce 1, č. 1 jest, že se při celním projednání potvrzením příslušného státního úřadu (ústavu atd.) nebo podniku prokáže, že dovážený předmět jest určen k jeho potřebě, nikoliv však k dalšímu zcizení v nezměněném stavu. Jde-li o dovoz pro státní podnik, musí se tímto potvrzením též prokázati, že podnik nenáleží k podnikům vyhlášeným za spravované podle zásad obchodního hospodaření. Potvrzení musí býti opatřeno otiskem úředního razítka a podepsáno přednostou toho státního úřadu (ústavu atd.) nebo podniku, pro který jest dovážený předmět určen; v potvrzení musí býti též uvedena položka, pod kterou bude dovážený předmět zařazen do inventáře. Celní úřad uschová potvrzení jako doklad k příslušné položce.

Podmínkou osvobození podle odstavce 1, č. 2 jest, že se při celním projednání potvrzením provozovatele nebo osoby odpovědné za správu ústavu prokáže, že dovážený předmět jest určen k plnění vlastních úkolů veřejného léčebného nebo ošetřovacího ústavu, ústavu nositele veřejnoprávního sociálního pojištění nebo ústavu náhradního vnitřního zařízení vyňatého zaměstnavatele v oboru zdravotní péče. Potvrzení musí obsahovati údaje, z nichž je zřejmo, že jde o takový ústav a o takové určení. Celní úřad uschová potvrzení jako doklad k příslušné položce.

Osvobození podle odstavce 1 neplatí v případech, kdy jest daň paušalována, ledaže by byla výslovně stanovena v nařízení o paušalování daně.

Osvobození podle odstavce 1 se nevztahují na dovoz pro podniky znárodněné nebo národní.

Podle § 4, odst. 1, č. 18 zákona jsou osvobozeny od daně z obratu pouze výkony, které záležejí ve zpracování movitých věcí hmotných a jsou prováděny v tuzemsku z příkazu a na účet cizozemského objednatele (t.j. objednatele, který nemá v tuzemsku ani bydliště nebo sídlo ani provozovnu). Podmínkou osvobození je, že podnikatel, který tyto výkony provedl, prokáže, že se výkon děje z příkazu a na účet cizozemského objednatele, a dále že prokáže obdobně způsobem, stanoveným v čl. 4, odst. 6, 7 a 8, že předměty, získané zpracováním movitých věcí hmotných, vyvezl nebo dal vyvézti do ciziny. Ustanovení čl. 4, odst. 10, 11 a 12 platí tu obdobně.

Dodávkami nebo výkony výhradně a přímo dobročinnými se rozumějí dodávky nebo výkony, které směřují výhradně a přímo ke zmírnění nouze a chudoby nebo ke konání lásky k bližnímu bez nároku na plnou náhradu. Dobročinnými nejsou dodávky nebo výkony, které samy o sobě nejsou dobročinnými skutky, třebas jejich výnos slouží dobročinným účelům (na př. pořádání zábavy ve prospěch dobročinného ústavu).

Dodávkami nebo výkony výhradně a přímo vzdělávacími se rozumějí dodávky nebo výkony, které směřují výlučně k povznesení všeobecné vzdělanosti, k výchově vědecké, umělecké nebo politické, k povznesení všeobecné brannosti nebo k tělesné výchově a nemají povahy výdělečné vůbec nebo se dějí bez nároku na plnou náhradu. Totéž platí pro dodávky a výkony v oboru všeobecně prospěšného výzkumnictví a zkušebnictví.

O osvobození nutno zvlášť žádati. Žádost se podává u příslušné berní správy a jest k ní přiložiti doklady a pomůcky vhodné pro posouzení, zda a v jaké míře jsou splněny předpoklady uvedené v odstavcích 1 a 2, zejména účetní závěrku nebo jiné účetní sestavení výsledků hospodaření za poslední předcházející kalendářní rok, podrobný přehled příjmů a vydání spojených s prováděním dodávek a výkonů, za jejichž osvobození se žádá, v posledním předcházejícím kalendářním roce, jakož i v uplynulé části běžného kalendářního roku, stanovy nebo jiné podobné statuty, provozní řád nebo jiné provozní směrnice, doklady o tom, v jaké výši jsou požadovány nebo jak jsou odstupňovány úplaty za dodávky a výkony, o jejichž osvobození se žádá, a pod. Žadatel může býti vyzván k podání vysvětlení a předložení dalších dokladů a pomůcek. O žádosti rozhoduje ministr financí po dohodě se zúčastněným ministrem nebo úřad, který ministr financí po dohodě se zúčastněným ministrem k tomu zmocnil. Jde-li o žadatele, který svůj podnik v tuzemsku provozuje toliko na území Slovenska, je místo ministra financí příslušným pověřenec financí, který osvobození může povoliti po dohodě se zúčastněným pověřencem; pověřenec financí může po dohodě se zúčastněným pověřencem zmocniti podřízený úřad k rozhodnutí o žádosti. Dokud o žádosti není rozhodnuto, jest z dodávek a výkonů, za jejichž osvobození se žádá, platiti daň z obratu.

Výkonem veřejné moci se rozumí:

U veřejnoprávních korporací se předpokládá výkon veřejné moci (odstavec 1, č. 1) zejména tehdy, spočívá-li provádění veřejnoprávních úkolů v plněních, která jest příjemce plnění podle právního předpisu nebo úředního příkazu povinen přijmouti. To, zda úplata za činnost veřejnoprávní korporace je označována jako poplatek nebo dávka a je vymahatelna politickou exekucí či nikoliv, samo o sobě nerozhoduje.

Ustanovení odstavce 1, č. 3 se nevztahuje na provádění veřejnoprávních úkolů v rámci provozování svobodného povolání (jako tomu jest na př. u notářů, zvěrolékařů, civilních inženýrů a pod.), na výkon funkce znalce, tlumočníka, správce konkursní podstaty, nuceného správce, jakož i na výkon funkce národního správce.

Osvobození se nevztahuje na zřizování, udržování a opravování soukromých telekomunikačních zařízení, dále na dodávky odpadkového materiálu (papíru, telegrafních a telefonních sloupů, drátů atd.) a dražební prodeje všeho druhu (též odpadkového materiálu).

Za spisovatele se považují spisovatelé děl, patřících do literatury umělecké (krásného písemnictví) i do literatury věcné (vědecké a odborné), jakož i překladatelé těchto děl.

Za vědecké pracovníky se považují:

Za umělce se považují hudební skladatelé a umělci-výtvarníci (čítajíc v to tvůrčí pracovníky v oboru uměleckého a kulturního filmu, na př. režiséry, scenaristy, kameramany a architekty).

Osvobození se vztahuje jen na dodávky a výkony, které jsou přímým výsledkem spisovatelské, vědecké nebo umělecké činnosti. Vztahuje se tudíž osvobození na př. na dodávky práva autorského nebo provozovacího, na podávání vědeckých posudků vědeckým pracovníkem, přednáškovou činnost vědeckého pracovníka, dodávky obrazů nebo výtvarných děl, které umělec sám vytvořil a pod., nevztahuje se však na př. na výkony, záležející v pořádání výstav a pod. Jde-li o dodávky literárních děl, které spisovatel vydal vlastním nákladem, vztahuje se u něho osvobození pouze na část úplat za tyto dodávky, o které prokáže, že připadá na činnost spisovatelskou; zbývající část, připadající na činnost vydavatelskou, jest dani podrobena.

Podmínkou osvobození též jest, že souhrn úplat za zdanitelné dodávky a výkony, které jsou přímým výsledkem spisovatelské, vědecké nebo umělecké činnosti, nepřesáhl v posledním předcházejícím kalendářním roce 80.000 Kčs. Jde-li zároveň o spisovatele a vědeckého pracovníka (spisovatele a umělce, vědeckého pracovníka a umělce) nebo o spisovatele, vědeckého pracovníka i umělce, jest pro zjištění, zda uvedená podmínka je splněna či nikoliv, sečísti úplaty za zdanitelné dodávky a výkony, které jsou přímým výsledkem veškeré takové činnosti.

Uplatňuje-li spisovatel, vědecký pracovník nebo umělec nárok na osvobození podle § 7, č. 4 zákona a má-li berní správa pochybnosti o tom, zda jde o spisovatele, vědeckého pracovníka nebo umělce anebo zda jde o dodávky a výkony, které jsou přímým výsledkem spisovatelské, vědecké nebo umělecké činnosti, může si o tom vyžádati dobrozdání ministerstva školství a osvěty (na Slovensku pověřenectva školství a osvěty) nebo - jde-li o tvůrčí pracovníky v oboru uměleckého a kulturního filmu - dobrozdání ministerstva informací (na Slovensku pověřenectva informací).

Rodinnými příslušníky podnikatele se rozumějí:

Nezáleží na tom, zda osoby uvedené v odstavci 1 žijí s podnikatelem ve společné domácnosti či nikoliv, zda příbuzenství nebo švagrovství spočívá na manželském či nemanželském zrození nebo spolužití. Manžel nebo manželka a osoby sešvagřené až do druhého stupně ručí podle § 8, odst. 2 zákona, i když manželství, které založilo jejich manželský nebo švagrovský poměr k podnikateli, v době uplatnění ručení již netrvá. Totéž platí obdobně i u druha nebo družky, i když v době uplatnění ručení již spolu nežijí.

Osobou podstatně na podniku zúčastněnou se rozumí každá fysická osoba, která sama nebo se svými rodinnými příslušníky (odstavec 1 a 2) dohromady je zúčastněna na podniku více než čtvrtinou. Účastenství prostřednictvím držitele (správce k věrné ruce) nebo prostřednictvím společnosti se tu klade na roveň přímému účastenství.

Cenou obecnou se rozumí cena, která se v době provedení dodávky nebo výkonu nebo v době celního projednání obvykle platí za předměty nebo výkony stejného nebo podobného druhu v místě bydliště nebo sídla dodavatele nebo toho, kdo výkon provádí, nebo v místě celního projednání, a to při dodávkách nebo dovozu ve velkém, cena ve velkém, při dodávkách nebo dovozu v malém, cena v malém.

Při vlastní spotřebě, t.j. vezmou-li se bez úplaty předměty z vlastního podniku pro domácnost nebo pro jiné nevýdělečné upotřebení (darování atd.) nebo pro podnikatelovy zaměstnance, jest základem daně cena obecná (odstavec 1) v době, kdy předměty byly vzaty pro vlastní spotřebu.

Poskytuje-li podnikatel svému zaměstnanci jako mzdu (plat) za práci nebo jako část mzdy (platu) za práci naturální požitky, ocení se tyto naturální požitky hodnotami, které jsou podkladem ocenění pro obor veřejnoprávního sociálního pojištění; není-li takového podkladu, ocení se zmíněné naturální požitky podle běžných spotřebitelských cen. Totéž platí pro oceňování naturálních požitků, které podnikatel poskytuje svému bývalému zaměstnanci, vdově po něm anebo sirotku (sirotkům) po nich jako součást odpočinkového, zaopatřovacího nebo jiného podobného platu anebo podpory.

Jde-li o zdanitelné dodávky, výkony a vlastní spotřebu, jest berní správa oprávněna, zdá-li se jí přiznaná obecná cena nepřiměřenou, použíti za podmínek uvedených v § 19 zákona obecných cen stanovených odhadem.

Jde-li o zdanitelný dovoz a neudal-li nebo neprokázal-li poplatník úplatu nebo obecnou cenu dováženého předmětu anebo zdá-li se udaná a prokázaná úplata nebo obecná cena celnímu úřadu nízkou, stanoví celní úřad (po případě po slyšení znalce) obecnou cenu částkou, kterou uzná za přiměřenou (§ 17, odst. 8, čtvrtá věta zákona).

O nezměněný stav podle ustanovení § 9, odst. 5 zákona jde tehdy, jestliže podnikatel nakoupené předměty před další dodávkou ani nezpracuje nebo nezušlechtí ani si je nedá zpracovati nebo zušlechtiti ve mzdě ani jich nepoužije k sestavení nového předmětu nebo jako součástky při výrobě jiného předmětu a není proto sám povinen z dodávek těchto předmětů platiti paušalovanou daň podle ustanovení příslušného nařízení o paušalování daně nebo daň pravidelnou.

Při dovozu přepočítávají se cizí měna nebo obchodní mince na tuzemskou měnu podle ustanovení o cle.

Nejde-li o dovoz, přepočítají se cizí měna nebo obchodní mince na tuzemskou měnu podle průměrného měsíčního kursu, který stanoví pro účely poplatků, daně z obohacení a daní dopravních ministr financí vyhláškou v Úředním listě, na Slovensku též vyhláškou v Úředním věstníku. Rozhodným je kurs vyhlášený pro kalendářní měsíc, v němž došlo ku přijetí úplaty nebo - při povoleném zdaňování účtovaných cen - k vydání účtu.

Předměty, u nichž sazba daně činí 1 %, se rozumí:

U ostatních předmětů (čítajíc v to předměty, které jsou v seznamu výslovně vyňaty z okruhu předmětů tam jmenovaných), činí sazba daně 3 %, po případě - s přirážkou podle ustanovení § 10, odst. 2 zákona - 5 %.

U výkonů činí sazba daně zásadně 3 % (po případě 5 %), i když se týkají předmětů, u nichž sazba daně činí 1 %; sazba daně 3 % (po případě 5 %) se tudíž vztahuje na př. i na výkon, který záleží v námezdním mletí obilí.

Za výrobní provozovny se u lázeňských a zřídelních podniků považují zejména ústavy a zařízení, jejichž hlavním účelem jest poskytování lázeňské péče léčebné (lázeňské procedury), a zařízení sloužící k podchycení, zpracování nebo úpravě minerálních vod (léčivých i stolních) a přírodních léčivých zdrojů (slatiny, bahna, radia a pod.).

Pojem celkového obratu se řídí ustanoveními čl. 10.

Berní správa, orgány finanční jí zmocněné a orgány revisní služby finanční správy mají právo, aby mohly prováděti daňovou kontrolu, kdykoliv nahlédnouti do předepsaných daňových záznamů podnikatelových a do jeho obchodních dopisů, knih, záznamů nebo jiných obchodních zápisů a listin, týkajících se podniku (dále jen „písemnosti“). K těmto písemnostem patří též evidenční kniha o vývozu a vývozní prohlášení (čl. 4, odst. 7 a 8). Tato kontrola se může konati nejen proto, aby se přezkoumalo daňové přiznání nebo aby se předepsala dodatečná daň, nýbrž také v daňovém období, na př. aby se zjistilo, zda a jak vede poplatník předepsané daňové záznamy.

Berní správa rozhoduje podle svého uvážení, zda chce nahlédnouti do písemností v podnikatelově provozovně či zda si je chce dáti předložiti. Úřad může vyzvati podnikatele nebo jeho zástupce, aby předložil knihy v úředních místnostech, nesmí však žádati, aby tam byly předloženy takové knihy, kterých podnikatel při provozu podniku nemůže postrádati.

Předložiti písemnosti v provozovně jest povinen nejen podnikatel, nýbrž i jeho zástupce. Podnikatel jest povinen pro případ své nepřítomnosti v provozovně ustanoviti takového zástupce.

Bez výslovného podnikatelova svolení jsou finanční orgánové oprávnění k provádění kontroly vstupovati do provozovny nebo obchodních místností jen v pracovních hodinách nebo v době, kdy jsou v závodě přítomni podnikatel (jeho zástupce) nebo podnikatelovi zaměstnanci, obstarávající účetní nebo jinou správní činnost. Daňový dozor nutno prováděti s největší šetrností.

Úřední orgánové musí se vykázati zvláštní legitimací nebo, provádí-li kontrolu berní správa, jejím všeobecným nebo zvláštním písemným zmocněním. Podnikatel a jeho zaměstnanci jsou povinni úředním orgánům, provádějícím kontrolu, vyjíti vstříc a vykázati jim vhodné místnosti, potřebné k práci.

Přiznání jest povinen podati každý podnikatel, i když provádí toliko dodávky nebo výkony od daně osvobozené anebo dodávky nebo výkony, u nichž daň jest kryta paušálem. Tato povinnost se vztahuje i na osoby, uvedené v § 5, odst. 1, č. 3, 7, 8 a 10 zákona.

Tuzemský podnikatel jest povinen podati zpravidla pouze jedno přiznání, t.j. přiznání za celou podnikatelskou činnost, nehledíc na to, zda provozoval toliko jeden či více podniků, závodů nebo provozoven. U které berní správy jest toto přiznání podati, stanoví čl. 29.

Vyvíjel-li však tuzemský podnikatel podnikatelskou činnost jak v zemích České a Moravskoslezské (nebo jen v jedné z těchto zemí) tak i na Slovensku, jest povinen podati dvě přiznání, a to zvlášť za podnik, závod nebo provozovnu (podniky, závody nebo provozovny) v zemích České a Moravskoslezské (nebo jen v jedné z těchto zemí) a zvlášť za podnik, závod nebo provozovnu (podniky, závody nebo provozovny) na Slovensku. U kterých berních správ jest tato přiznání podati, stanoví čl. 29.

Cizozemský podnikatel jest povinen podati daňové přiznání každé berní správě, v jejímž obvodu činnost provozoval, do 3 dnů po uplynutí každého kalendářního měsíce, a netrvala-li jeho činnost celý kalendářní měsíc, do 3 dnů po jejím ukončení. Je dále povinen připojiti k daňovému přiznání výkaz úplat za dodávky a výkony, které provedl na předcházející objednávku.

Podnikatel jest povinen uvésti v přiznání též úplaty za takové dodávky pro něho provedené, z nichž je povinen platiti daň místo dodavatele (§ 5, odst. 1, č. 7, druhá věta a § 5, odst. 1, č. 8, druhá věta zákona).

Bylo-li podnikateli povoleno, aby místo přijatých úplat přiznával ceny za dodávky a výkony účtované (§ 17, odst. 7 zákona), nesmějí býti ze souhrnu účtovaných cen vyloučeny nezaplacené pohledávky. Rovněž ceny, účtované za zrušené dodávky nebo výkony, dále slevy a srážky, poskytnuté odběratelům, a účtované částky, které se staly prokázaně nedobytnými, nesmějí býti vyloučeny ze souhrnu účtovaných cen, mohou však býti odečteny jako srážkové položky.

Srážkové položky (§ 15, odst. 2, čtvrtá věta zákona) lze odečítati jen od souhrnu přijatých úplat (po příp. účtovaných cen), které podléhají téže daňové sazbě. Jakým způsobem nutno prokázati srážkové položky, stanoví čl. 28.

Tuzemští podnikatelé, kteří obchodují předměty, jejichž dodávky podléhají různým daňovým sazbám nebo jsou od daně osvobozeny nebo u nichž jest daň paušalována, mohou si v přiznání pro 3 %ní daň z obratu od souhrnu přijatých úplat (po příp. účtovaných cen), do něhož však musejí býti zahrnuty i úplaty (po příp. účtované ceny) za dodávky, podléhající 1 %ní dani z obratu, odečísti částky (čítajíc v to daň), jež podle nákupních účtů připadají na předměty, jejichž dodávky podléhají dani 1 %ní nebo jsou od daně osvobozeny nebo u nichž jest daň paušalována. K těmto odečteným částkám mohou připočítati částku odpovídající poměrné části režie a podnikatelského zisku. O částku zjištěnou tímto způsobem zmenší se základ pro vyměření 3 %ní daně. Odečtené částky, které podléhají 1 %ní dani z obratu nebo jsou od daně osvobozeny nebo u nichž jest daň kryta paušálem, nutno uvésti v příslušných rubrikách přiznání. Podmínkou této úlevy jest, že podnikatel neobchoduje výhradně ve velkém a že může vyloučené částky prokázati nákupními účty. Podle stejných zásad mohou tito podnikatelé zjistiti také výši daňových splátek.

Podnikatel musí, chce-li místo úplat přijatých v daňovém období zdaňovati ceny za dodávky a výkony účtované, zažádati u příslušné berní správy, aby mu povolila tento způsob zdaňování. Povolení se žadateli udělí jen s podmínkou, že zdaní mimo ceny účtované také úplaty, jež dojdou za dodávky nebo výkony, provedené v době, kdy platil daň ještě podle přijatých úplat. Povolení může býti vázáno i na jiné podmínky nebo výhrady. Úplaty přijaté za dodávky nebo výkony, provedené před povolením, musí podnikatel vykazovati a přiznávati odděleně.

Povolení platiti daň podle účtovaných cen, udělená před účinností tohoto nařízení, zůstávají v platnosti, pokud se jejich podmínky nezměnily.

Chce-li podnikatel přejíti od povoleného přiznávání podle účtovaných cen opět k přiznávání podle přijatých úplat, musí za povolení tohoto přechodu zažádati u příslušné berní správy. Podnikatel musí odděleně vykazovati a přiznávati úplaty, které v době, kdy již platí daň podle přijatých úplat, přijal za dodávky a výkony (dodávky a jiná plnění), na něž vydal účet v době, kdy ještě platil daň podle účtovaných cen.

Vrácená úplata se smí odečítati vždy jen od souhrnu úplat, které podléhají téže daňové sazbě jako úplata vrácená. Byla-li tudíž vrácena úplata, která podléhala 1 %ní dani, lze ji odečísti jen od souhrnu přijatých úplat, podléhajících dani 1 %ní; byla-li však vrácena úplata, podrobená 3 %ní dani, lze ji odečítati jen od souhrnu přijatých úplat, podléhajících dani 3 %ní a pod.

Vrací-li podnikatel úplatu ještě nezdaněnou, odečte ji prostě při zjišťování splátkového základu, podléhajícího stejné daňové sazbě, a vykáže jen zbytek jako splátkový základ. Byla-li však daň z vrácené úplaty spolu s ostatní daní za příslušné dřívější splátkové období již zaplacena, odečte se vrácená úplata při zjišťování splátkového základu (podléhajícího stejné daňové sazbě) za to splátkové období, ve kterém úplata byla vrácena; v daňovém přiznání uvede se však v těchto případech v souhrnu přijatých úplat celá hrubá tržba za splátkové období, nezmenšená o vrácenou úplatu. Tato úplata se vykáže pak v daňovém přiznání na příslušném místě jako srážková položka. Nebyla-li však v celém běžném daňovém období žádná z přijatých úplat podrobena téže daňové sazbě jako vrácená úplata, uvede podnikatel vrácenou úplatu na konci přiznání v příslušné rubrice a zároveň uvede sazbu, podle které byla z vrácené úplaty v dřívějším období zaplacena daň. Částku daně, která z vrácené úplaty byla zaplacena, odečte pak vyměřující úřad od celkové vyměřené daně.

Tato ustanovení platí obdobně, jde-li o poplatníka, kterému bylo povoleno zdaňovati účtované ceny.

Srážkové položky, uplatněné ve včas podaném daňovém přiznání, jest poplatník povinen na výzvu prokázati (odstavec 2) co do oprávněnosti i výše. Neučiní-li tak ve stanovené, nejméně 15denní lhůtě, jest berní správa oprávněna k srážkovým položkám nepřihlížeti; na tento následek musí býti poplatník ve výzvě upozorněn.

Oprávněnost a výši srážkových položek jest prokázati:

Pokud není dále stanoveno jinak, jest k vyměření daně z obratu za kalendářní rok (daňové období) místně příslušná:

Jde-li o tuzemského podnikatele, který v kalendářním roce (daňovém období), za nějž jest vyměřiti daň z obratu, vyvíjel podnikatelskou činnost jak v zemích České a Moravskoslezské (nebo jen v jedné z těchto zemí) tak i na Slovensku, vyměří se mu

Je-li u tuzemského podnikatele, uvedeného v odstavci 2, podle všeobecných ustanovení o přímých daních nebo na podkladě delegace založena pro zvláštní daň výdělkovou, všeobecnou daň výdělkovou nebo daň důchodovou místní příslušnost berní správy v zemi České nebo Moravskoslezské, jest místně příslušná vyměřiti mu

Je-li u tuzemského podnikatele, uvedeného v odstavci 2, podle všeobecných ustanovení o přímých daních nebo na podkladě delegace založena pro zvláštní daň výdělkovou, všeobecnou daň výdělkovou nebo daň důchodovou místní příslušnost berní správy na Slovensku, jest místně příslušná vyměřiti mu

U kočovních a podomních tuzemských podnikatelů jest místně příslušná berní správa, které přísluší vyměření daně výdělkové.

K vyměření daně z obratu cizozemskému podnikateli jest místně příslušná berní správa, v jejímž obvodu cizozemský podnikatel provozoval činnost.

V pochybnostech o tom, která berní správa jest místně příslušná k vyměření daně z obratu, rozhodne finanční úřad II. stolice, na Slovensku pověřenectvo financí. Jsou-li však berní správy, které by mohly býti místně příslušné, v obvodech různých finančních úřadů II. stolice v zemích České a Moravskoslezské, rozhodne ministerstvo financí. Totéž platí, jsou-li berní správy, které by mohly býti místně příslušné, v obvodech finančního úřadu II. stolice v zemi České nebo Moravskoslezské a pověřenectva financí.

Ministerstvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný může z důležitých důvodů na žádost podnikatelovu nebo z úřední povinnosti určiti (delegovati) místo berní správy, která jest podle předchozích všeobecných ustanovení místně příslušná, jinou berní správu nebo místo finančního úřadu II. stolice, který jest místně příslušný, jiný finanční úřad II. stolice ku provedení buď jen určitých nebo veškerých úkonů daně se týkajících nebo trestního řízení. Ministerstvo financí může vyhláškou v Úředním listě (na Slovensku též v Úředním věstníku) učiniti opatření podle tohoto odstavce i pro určitou skupinu podnikatelů.

Berní správě přísluší přijmouti od podnikatele, pro něhož jest místně příslušná, ohlášky podle § 14 zákona, přiznání k dani z obratu, rozhodnouti o jeho daňové povinnosti, vyměřiti daň a vydati mu platební rozkaz, přijmouti odvolání nebo jiná podání týkající se této daně, jakož i provésti veškeré úkony ve věci této daně a jejího příslušenství nebo jiné úkony, k nimž jest berní správa věcně příslušná.

Berní správa, která provedla trestní řízení, vyměří též zkrácenou, zatajenou nebo ohroženou daň, zjištěnou v trestním řízení.

Řídí-li se místní příslušnost berní správy pro daň z obratu místní příslušností pro daň přímou (odstavec 1, odstavec 3, č. 1, odstavec 4, č. 2 a odstavec 5), nezáleží na tom, zda k vyměření přímé daně dojde či nikoliv, nebo na tom, zda podnikatel jest povinen podati přiznání k přímé dani či nikoliv.

Místně příslušným berním úřadem jest:

Tuzemský podnikatel jest povinen platiti čtvrtletní splátky na daň z obratu za běžný kalendářní rok (§ 20, odst. 1 zákona) tomu bernímu úřadu, v jehož obvodu bylo dne 31. prosince posledního předcházejícího kalendářního roku místo (odstavec 12) určující jeho příslušnost pro daň z obratu za předcházející kalendářní rok. To však neplatí, nastanou-li během běžného kalendářního roku skutečnosti, které mají za následek, že pro daň z obratu za běžný kalendářní rok se stane místně příslušným (odstavec 12) jiný berní úřad. Platby, které v takovém případě podnikatel vykonal na daň z obratu za běžný kalendářní rok u místně nepříslušného berního úřadu, se na kolku prosté oznámení podnikatelovo nebo z úřední povinnosti převedou hodnotou ke dni původní platby na daňový účet (konto) podnikatelův u berního úřadu, který je místně příslušným pro daň z obratu za běžný kalendářní rok.

Pro přijetí a účtování plateb na peněžité tresty a na zkrácenou, zatajenou nebo ohroženou daň, předepsané v trestním řízení, jest místně příslušný berní úřad, který jest v sídle berní správy, jež provedla trestní řízení.

Ustanovení odstavce 8 platí obdobně i pro místní příslušnost berních úřadů.

Místní příslušnost úřadů k vyměření a vybírání daně z obratu při dovozu (§ 1, odst. 1, č. 3 zákona) se řídí podle ustanovení o cle.

Jde-li o vývoz k uskutečnění vývozní dodávky (čl. 4, odst. 1), je základem všeobecné náhrady při vývozu úplata (nebo její část), kterou vývozce nebo někdo jiný jeho jménem přijal za vývozní dodávku.

Ministerstvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný, na Slovensku pověřenectvo financí nebo úřad jím k tomu zmocněný, může na žádost vývozcovu povoliti, aby základem všeobecné náhrady při vývozu byla místo přijaté úplaty cena účtovaná za vývozní dodávku. Toto povolení jest vázati podmínkou, že vývozce jest povinen vrátiti všeobecnou náhradu při vývozu, neobdrží-li ve lhůtě, stanovené v povolení, úplatu za vývozní dodávku. V povolení se určí též podmínky přechodu od jednoho způsobu zjišťování základu všeobecné náhrady při vývozu (podle přijatých úplat) ke druhému (podle účtovaných cen) a naopak. Povolení, aby podnikatel zdaňoval místo přijatých úplat ceny za dodávky a výkony účtované (§ 17, odst. 7 zákona), neopravňuje samo o sobě k tomu, aby byly u tohoto podnikatele brány za základ všeobecné náhrady při vývozu ceny účtované za vývozní dodávky.

Jde-li o vývoz předmětu za účelem jeho výdělečného upotřebení v cizině (čl. 33, odst. 2 a 3), je základem všeobecné náhrady při vývozu:

O vývoz v nezměněném stavu jde, vyváží-li tuzemský podnikatel do ciziny předmět nabytý v tuzemsku od jiné osoby nebo dovezený do tuzemska z ciziny, aniž ho před vývozem upotřebil (dal upotřebiti) ke zpracování na jiný předmět nebo jako obalu nebo aniž ho již použil (dal použíti) v tuzemsku.

Za nezměněný stav se považuje, byl-li předmět jen opatřen novým nebo jiným obalem nebo čištěním, natřením anebo jinak jen zevně upraven k prodeji.

V případech a za podmínek uvedených v § 195, odst. 2 a § 216, odst. 1 a 2 vládního nařízení ze dne 13. prosince 1927, č. 168 Sb., jímž se provádí celní zákon, vrátí příslušný úřad celní správy na žádost daň z obratu nebo příslušnou její část, vybranou při dovozu, zároveň se clem nebo rozdílem na cle. To platí i tehdy, jde-li při tom o vývoz (zpětný vývoz) podle § 22, odst. 5 zákona; vývozce musí v tomto případě v žádosti prohlásiti, že neuplatní nárok na náhradu vývozcům-obchodníkům způsobem, uvedeným v § 22, odst. 7 a 8 zákona, a že se tohoto nároku vzdává.

Cizozemským odběratelem se rozumí odběratel, který nemá v tuzemsku ani bydliště nebo sídlo ani provozovnu.

O vývoz předmětu za účelem jeho výdělečného upotřebení v cizině jde, je-li předmět vyvážen z tuzemska do ciziny proto, aby vývozce ho upotřebil (nebo dal upotřebiti) v rámci podnikatelské činnosti, kterou vyvíjí nebo vyvine v cizině, avšak bez úmyslu dovézti vyvážený předmět nebo výrobek z něho zpět do tuzemska.

O takový vývoz (odstavec 2) tudíž jde, je-li předmět vyvážen z tuzemska do ciziny na př. proto, aby

O vývoz podle odstavce 2 však nejde, je-li předmět vyvážen do ciziny s úmyslem dovézti jej nebo výrobek z něho zpět do tuzemska, jako na př. vývoz v t. zv. pasivním zušlechťovacím styku, vývoz předmětu pouze ke správce nebo opravě, k vyzkoušení, pokusům, na výstavu, veletrh, k soutěži nebo závodu, vesměs v cizině, nebo za účelem jinakého pouze dočasného používání v cizině (na př. vývoz vozidel k dočasnému používání v cizině, vývoz nářadí a jiných pomůcek potřebných při provádění díla v cizině a pod.). Dojde-li však v takovém případě k výdělečnému upotřebení předmětu v cizině (na př. dojde-li v cizině k prodeji nebo jinakému zcizení předmětu vyvezeného původně k opravě), zůstává nárok vývozcův podle § 22 zákona nedotčen.

Jde-li o všeobecnou náhradu při vývozu (§ 22, odst. 1 zákona), jest vývozce povinen na výzvu příslušné berní správy prokázati:

Berní správa může vývozce vyzvati, aby prokázal další skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení svého nároku na všeobecnou náhradu při vývozu a pro přezkoumání správnosti částek této náhrady, uplatněných vývozcem v daňovém přiznání. Nevyhoví-li vývozce výzvě ve stanovené, nejméně 15denní lhůtě, ztrácí nárok na včítání; na tento následek musí však býti ve výzvě upozorněn.

Uplatňuje-li vývozce u určitého předmětu jak nárok na všeobecnou náhradu při vývozu tak i nárok na náhradu vývozcům-obchodníkům (§ 22, odst. 6 zákona), jest povinen podati též průkaz uvedený v čl. 35.

Jde-li o náhradu vývozcům-obchodníkům (§ 22, odst. 3 zákona), jest vývozce povinen na výzvu příslušné berní správy prokázati:

Jde-li o vývoz předmětu, kterého vývozce nabyl v tuzemsku od jiné osoby, lze pro včítání podle § 22, odst. 3, 7, 8 a 10 zákona použíti částky ve výši daně z obratu, která připadá na prokázaně účtovanou nákupní cenu onoho předmětu. Nezáleží na tom, zda tato cena byla v splátkovém období, ve kterém byl předmět vyvezen do ciziny, zcela zaplacena či nikoliv. Nákupní cena musí však býti vyrovnána nejpozději koncem června kalendářního roku následujícího bezprostředně po kalendářním roce, ve kterém byl zmíněný předmět vyvezen do ciziny. Nebyla-li tato podmínka splněna, jest vývozce povinen vrátiti státu částku ve výši daně z obratu, která připadá na nákupní cenu nebo část nákupní ceny, neuhrazenou v uvedené lhůtě. Pro toto vrácení platí obdobně ustanovení čl. 36, odst. 3 a 4 s tou odchylkou, že rozhodným splátkovým obdobím je třetí čtvrtletí kalendářního roku následujícího bezprostředně po kalendářním roce, ve kterém byl zmíněný předmět vyvezen do ciziny.

Jde-li o předmět, jehož bezprostřední dodávka na vývozce není dani z obratu podrobena (zejména z důvodu některého osvobození podle § 4, odst. 1 zákona), nemá vývozce nároku na náhradu vývozcům-obchodníkům.

Berní správa může vývozce vyzvati, aby prokázal další skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení jeho nároku na náhradu vývozcům-obchodníkům a pro přezkoumání správnosti částek této náhrady, uplatněných vývozcem v daňovém přiznání. Nevyhoví-li vývozce výzvě ve stanovené, nejméně 15denní lhůtě, ztrácí nárok na včítání; na tento následek musí však býti ve výzvě upozorněn.

Uplatňuje-li vývozce u určitého předmětu jak nárok na náhradu vývozcům-obchodníkům tak i nárok na všeobecnou náhradu při vývozu (§ 22, odst. 6 zákona), jest povinen podati též průkaz uvedený v čl. 34.

Byl-li předmět, jejž vývozce vyvezl do ciziny, ještě v tomtéž splátkovém období vrácen (zpět dovezen) do tuzemska k disposici vývozcově, nemá vývozce u tohoto předmětu nárok na včítání podle § 22, odst. 7, 8 a 10 zákona.

Byly-li vývoz předmětu do ciziny a jeho zpětný dovoz do tuzemska uskutečněny v různých splátkových obdobích (na př. vývoz v posledním čtvrtletí 1946, zpětný dovoz do tuzemska ve druhém čtvrtletí 1947), jest vývozce povinen náhradu, kterou si již předběžně odečetl podle § 22, odst. 7 zákona, vrátiti tímto způsobem:

Vývozce je povinen vrátiti náhradu v hotovosti (odstavec 2, č. 2) formou platby na daň z obratu za ono splátkové období, v němž předmět dovezl zpět do tuzemska; náhrada, kterou jest takto vrátiti, má povahu daně z obratu a platí tudíž obdobně pro její placení, vyměření, zajištění a vymáhání, promlčení a pro ručení za ni příslušná ustanovení o dani z obratu.

Vývozce je povinen vyznačiti ve zvláštní příloze k přiznání k dani z obratu částky náhrady, které je povinen vrátiti za daňové období, jehož se přiznání týká.

Ustanovení odstavců 1 až 4 platí též v případě, kdy byla do tuzemska vrácena (dovezena zpět) pouze část vyvezeného předmětu nebo jeho obal, dále v případech vrácení všeobecné náhrady při vývozu podle čl. 30, odst. 2, druhé věty.

Berní správa může podnikům kočovním nebo podomním, které nemají na určitém místě stálé provozovny, při vyměření všeobecné daně výdělkové zároveň uložiti, aby jako jistotu za daň z obratu zaplatily částku ve výši daně z obratu, která pravděpodobně připadne na daňové období, za které se zmíněným podnikům vyměřuje všeobecná daň výdělková.

Berní správa může také cizozemským podnikatelům uložiti, aby jako jistotu za daň z obratu zaplatili částku ve výši daně z obratu, která pravděpodobně připadne na dobu, po kterou zamýšlejí v jejím obvodu prováděti dodávky nebo výkony.

Zajištění daně z obratu při dovozu (§ 1, odst. 1, č. 3 zákona) se řídí ustanoveními o cle.

Nemůže-li tuzemský podnikatel prokázati vývoz, který byl podle jeho tvrzení proveden v době od 1. března 1946 do 31. prosince 1946, evidenční knihou o vývozu a vývozním prohlášením (čl. 4, odst. 6 až 8), stačí, prokáže-li jej jiným způsobem tak, že o provedení vývozu není pochybností.

Pro poplatek z prodlení platí podle § 20, odst. 7, poslední věty zákona obdobně:

Po dobu od účinnosti zákona až do dne, který stanoví ministr financí vyhláškou v Úředním listě republiky Československé, nebude dobropis podle § 21, odst. 6 zákona přiznáván. Byla-li však vyměřená daň nebo její příslušenství zčásti nebo zcela odepsána v důsledku rozhodnutí příslušného úřadu v řízení odvolacím nebo podle § 256, odst. 4 až 6 nebo podle § 256 a) nebo podle § 276, odst. 1 zák. o př. d. ve spojení s § 31 zákona, neopraví se poplatek z prodlení, ale přizná se poplatníkovi náhradní dobropis sazbou stanovenou pro poplatek z prodlení ke dnům stanoveným pro předpis tohoto poplatku, a to z částky odepsané daně (příslušenství) od její splatnosti až do vyrozumění poplatníka o odpisu, podléhal-li poplatník v této době zásadně poplatku z prodlení. Úřad jest povinen doručiti oprávněné osobě rozhodnutí o přiznání náhradního dobropisu nejdéle do dvou roků po uplynutí kalendářního roku, ve kterém vznikl její nárok na tento náhradní dobropis. Opominul-li úřad přiznati náhradní dobropis a neuplatnil-li poplatník nároku na tento dobropis do 4 let po uplynutí kalendářního roku, ve kterém vznikl tento nárok, nárok na náhradní dobropis zanikne.

Ustanovení čl. 25 se nedotýkají povinnosti podnikatelovy podati zvlášť přiznání k dani z obratu (a dani přepychové) z dodávek a výkonů (dodávek a jiných plnění), jakož i z vlastní spotřeby, u nichž daňová povinnost vznikla před 1. březnem 1946. Toto přiznání jest podnikatel povinen podati u té berní správy, která jest podle čl. 29 místně příslušná, aby mu vyměřila za totéž daňové (vyměřovací) období daň z obratu z dodávek, výkonů a vlastní spotřeby, u nichž daňová povinnost vznikla po 28. únoru 1946.

Místní příslušnost berní správy (čl. 29) k vyměření daně z obratu za kalendářní rok (daňové období) se vztahuje na daň z obratu, na kterou vznikl v tomtéž roce státu nárok, bez rozdílu, zda daňová povinnost vznikla před 1. březnem 1946 či po 28. únoru 1946.

Vzniklá již místní příslušnost berní správy k vyměření daně z obratu (daně přepychové), na kterou vznikl státu nárok před 1. lednem 1946, nebo k vyměření dodatku k této dani zůstává nedotčena.

Ustanovení odstavců 4 až 6 platí obdobně pro místní příslušnost berních úřadů.

Vláda zmocňuje ministra financí, aby vyhláškou v Úředním listě republiky Československé stanovil na přechodnou dobu, že dodávky, vlastní spotřeba a dovoz jižního ovoce (čís. 9 až 18 cel. saz.) a rýže, neloupané a loupané, i rýže zlomkové (čís. 34 cel. saz.) podléhají dani z obratu o sazbě pouze 1 %.

Vládní nařízení ze dne 4. července 1924, č. 156 Sb., jímž se provádí zákon o dani z obratu a dani přepychové, ve znění vládních nařízení č. 247/1926 Sb., č. 189/1930 Sb., č. 58/1932 Sb., č. 175/1932 Sb. a č. 269/1935 Sb., pozbývá platnosti dnem 31. prosince 1946. Jeho věcných (hmotně-právních) ustanovení se však použije, pokud není v čl. 40, odst. 2 stanoveno jinak, v mezích ustanovení § 32, odst. 2, druhé věty zákona i po 31. prosinci 1946, jde-li o daň z obratu z dodávek, výkonů a vlastní spotřeby, u nichž daňová povinnost vznikla v době od 1. března 1946 do 31. prosince 1946.

Pokud není v odstavci 2 stanoveno jinak, nabývá toto nařízení účinnosti dnem 1. ledna 1947.

Ustanovení čl. 1, 4, 8, 9, 10, 13, 14, 15, 17, 18, 23, 25, 28, 29, 30 až 36 a 38, odst. 2 a 3 platí pro daň z obratu z dodávek, výkonů a vlastní spotřeby, u nichž daňová povinnost vznikla po 28. únoru 1946, po případě pro vrácení daně při vývozu, který byl proveden po 28. únoru 1946.

Toto nařízení provede ministr financí v dohodě se zúčastněnými ministry.