47/1946 Zb.

Ustanovení tohoto zákona se vztahují na pojištěnce československé státní příslušnosti.

Byl-li pojištěnec pro útisk nucen vystoupiti ze zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost pensijního pojištění a vstoupiti do zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost jiného odvětví důchodového pojištění, provede se pojištění za dobu tohoto jiného zaměstnání u posledního nositele pensijního pojištění. Ke snížení započitatelných požitků se při tom nepřihlíží. Nositel invalidního a starobního nebo provisního pojištění odvede zapravené pojistné a přijatou převodní částku s úroky nositeli pensijního pojištění. Nastal-li již pojistný případ, jdou částky vyplacené na dávkách k tíži nositele pensijního pojištění.

Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro nucené přestupy z pojištění provisního do pojištění invalidního a starobního a pro nucené přestupy z pojištění u náhradních ústavů nebo u nositelů pojištění podle § 3 zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách nebo z pojištění podle § 124 téhož zákona do pojištění u Všeobecného pensijního ústavu, nebo na Slovensku z pojištění na vyšší dávky.

Rozdíl pojistného, zvyšovací taxy a sanační příspěvky uhradí zaměstnavatelé pojištěnce z doby útisku. Za neuhrazené částky ručí tito zaměstnavatelé společně a nerozdílně se zaměstnavatelem, v jehož službách došlo k změně pojistné příslušnosti.

U pojištěnců, jimž pro útisk zaniklo připojištění uhrazované běžnými příspěvky, započte se doba tím ztracená. Úhrada se provede jednorázovou prémií, stanovenou na podkladě platných připojišťovacích sazeb, kterou uhradí zaměstnavatelé pojištěnce z doby útisku v poměru částek vyplacených pojištěnci na mzdě. Za neuhrazené částky ručí tito zaměstnavatelé společně a nerozdílně se zaměstnavatelem, v jehož službách došlo k zániku připojištění.

U zaměstnanců, jimž pro útisk zaniklo členství u příplatkového ústavu podle § 119 zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, nebo účastenství u nadlepšovacích pensijních zařízení podle § 121 uvedeného zákona, nebo podle § 258 zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, se při vyměření dávek postupuje tak, jako kdyby k zániku členství (účastenství) nebylo došlo.

Ustanovení §§ 3 a 4 se nepoužije, jestliže a pokud újmy na pojištění byly aspoň v téže míře již odstraněny podle dosavadních předpisů.

Nastala-li invalidita nebo smrt následkem účasti na boji za svobodu nebo následkem útisku, považuje se čekací doba za dokončenou ve třídě (pensijním základě, výdělku) podle § 2, odst. 3. Byl-li v takovém případě pojištěnec pojištěn v několika odvětvích důchodového pojištění, považuje se čekací doba za dokončenou u hlavního nositele pojištění. Hlavním nositelem pojištění je zúčastněný nositel pensijního pojištění a není-li ho, zúčastněný nositel provisního pojištění.

Nastala-li invalidita nebo smrt následkem účasti na boji za svobodu nebo následkem útisku, vzniká nárok na důchod dnem, kdy nastala invalidita nebo úmrtí. Nelze-li den úmrtí zjistiti, vzniká nárok na důchod pozůstalých dnem, kdy podle poslední zprávy pojištěnec ještě žil; není-li takových zpráv, vzniká nárok na důchod pozůstalých dnem zatčení nebo jiné rozhodné události (opuštění bydliště a pod.).

Promlčecí lhůty stanovené pro nároky z veřejnoprávního důchodového pojištění osob, na něž se vztahuje § 2, a jejich oprávněných rodinných příslušníků, se staví ode dne, kdy nastaly skutečnosti uvedené v § 2, do 31. července 1947.

Promlčecí lhůty stanovené pro nároky na dávky z úrazového pojištění osob, na něž se vztahuje § 2, a jejich oprávněných rodinných příslušníků, se staví ode dne, kdy nastaly skutečnosti uvedené v § 2, do 31. července 1947.

Závisí-li poskytování dávek nemocenského pojištění na uplynutí určité doby pojištění (čekací doba), započítává se do ní doba uvedená v § 2, odst. 1.

Promlčecí lhůty stanovené pro dávky z veřejnoprávního nemocenského pojištění osob, na něž se vztahuje § 2, a jejich oprávněných rodinných příslušníků, se staví ode dne, kdy nastaly skutečnosti uvedené v § 2, do 31. července 1946.

Jako doba povinného pojištění se započítává doba t. zv. nouzové služby, technické nouzové služby, protiletecké služby, technické nouzové pomoci a nouzové služby při zákopových pracích, byly-li tyto služby konány v zemi České nebo Moravskoslezské. Vláda se zmocňuje, aby v dohodě se Slovenskou národní radou provedla úpravu započtení obdobných služeb, konaných na Slovensku, pokud by jí bylo třeba.

Doba uvedená v odstavci 1 se započte:

Započtení se provede:

K započtení podle předešlých ustanovení nedojde,

Započtením doby podle předešlých odstavců ruší se dosavadní povinné pojištění za tutéž dobu. Nastal-li pojistný případ, jdou částky vyplacené na dávkách k tíži nositele pojištění, který je po započtení příslušným.

Ustanovení § 2, odst. 5 platí obdobně.

Pojistné za dobu započtenou podle předešlých odstavců, uhradí stát. Na tuto úhradu se zúčtuje pojistné z pojištění, zrušených podle odstavce 5. Podrobnosti upraví ministr ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministrem financí.

Jako doba povinného pojištění se započítává též doba presenční služby vojenské nebo jí rovnocenné služby, výjimečné činné služby vojenské a cvičení ve zbrani (cvičení služebního) pokud tyto služby (cvičení) byly konány po skončení doby nesvobody. Ustanovení § 11, odst. 2 až 4 platí obdobně. Pojistné uhradí stát úhrnkovým penízem, který určí ministr ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministry národní obrany a financí.

Osoby, povolané k vojenské presenční nebo jí rovnocenné službě, k cvičení ve zbrani (cvičení služebnímu) a k výjimečné činné službě vojenské, mají nárok na dávky rodinného pojištění a na pohřebné za příslušníky rodiny.

Dávky podle odstavce 1 poskytuje nositel nemocenského pojištění, proti němuž měla oprávněná osoba nárok při povolání k vojenské službě. Není-li takového nositele, poskytuje dávky okresní nemocenská pojišťovna, v jejímž obvodu bydlí příslušníci rodiny.

Nárok na plnění podle odstavce 1 počíná dnem povolání k vojenské službě a končí tři týdny po propuštění ze služby, po případě dřívějším vstupem do zaměstnání podléhajícího nemocenskému pojištění.

Náklady uhrazuje stát čtvrtletně pozadu úhrnkovým penízem, který stanoví ministr ochrany práce a sociální péče v dohodě s ministry národní obrany a financí.

Ministr ochrany práce a sociální péče se zmocňuje, aby učinil opatření k odstranění příkrostí, které by se vyskytly při provádění tohoto zákona, zejména, pokud by šlo o studující středních, odborných, vysokých nebo jim na roveň postavených škol nebo o osoby, jimž útiskem bylo zabráněno vstoupiti do zaměstnání odpovídajícího jejich předběžnému školení a vzdělání.

Opatření podle ustanovení §§ 2 až 13 se provedou na návrh pojištěnců nebo oprávněných rodinných příslušníků. U osob, které nebyly dosud pojištěny, jest návrhy podati do dvanácti měsíců po vstupu do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost; u ostatních osob do 31. července 1947, jde-li však o započtení doby služby podle § 12, do dvanácti měsíců po skončení této služby.

Návrh podaný u nepříslušného nositele pojištění postoupí se neprodleně nositeli příslušnému. Navrhovatel se o tom uvědomí. Lhůta se považuje za zachovánu, byl-li návrh podán včas i u nepříslušného nositele pojištění.

Oprávnění jsou povinni předložiti doklady potřebné k rozhodnutí o jejich nároku.