17/1947 Zb.
Časová verzia predpisu účinná od 01.10.1948 do 30.09.1950
Obsah zobrazeného právneho predpisu má informatívny charakter.
| História |
|
|
|---|---|---|
| Dátum účinnosti | Novela | |
| 1. | Vyhlásené znenie | |
| 2. | 22.02.1947 - 30.09.1948 | |
| 3. | 01.10.1948 - 30.09.1950 | 29/1950 Zb. |
| 4. | 01.10.1950 - 30.06.1964 | 29/1950 Zb. |
Obsah
Otvoriť všetky
| Číslo predpisu: | 17/1947 Zb. |
| Názov: | Zákon o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění. |
| Typ: | Zákon |
| Dátum schválenia: | 30.01.1947 |
| Dátum vyhlásenia: | 22.02.1947 |
| Dátum účinnosti od: | 01.10.1948 |
| Dátum účinnosti do: | 30.09.1950 |
| Autor: | Národné zhromaždenie Republiky československej |
| Právna oblasť: |
|
| Nachádza sa v čiastke: |
| 29/1950 Zb. | Zákon, ktorým sa mení a doplňuje zákon o uznaní nárokov získaných u cudzozemských nositeľov sociálneho poistenia |
| 101/1964 Zb. | Zákon o sociálnom zabezpečení |
17.
Zákon
ze dne 30. ledna 1947
o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Rozsah úpravy.
§ 1.
(1)
Tento zákon se vztahuje na nároky, které získali u cizozemského nositele pojištění
pro případ invalidity a stáří - dále důchodové pojištění - nebo u cizozemského nositele
úrazového pojištění
a)
krajané, kteří nabyli, nebo nabudou státní občanství podle ústavního zákona ze dne
12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, nebo podle ústavního
zákona ze dne 13. září 1946, č. 179 Sb., o udělení státního občanství krajanům z Maďarska, jestliže přesídlili nebo přesídlí
do 31. prosince 1947 k trvalému pobytu do republiky Československé
aa) na podkladě československé úřední přesidlovací akce,
bb) mimo rámec úřední přesidlovací akce, jde-li o případy, které ministerstvo sociální
péče uzná za hodné zvláštního zřetele,
b)
osoby, které platně optovaly pro Československou republiku (§ 5 vládního nařízení ze dne 24. srpna 1945, č. 61 Sb., o přípravě opce podle smlouvy mezi Československou republikou a Svazem Sovětských
Socialistických Republik o Zakarpatské Ukrajině ze dne 29. června 1945),
c)
za doby nesvobody českoslovenští státní občané, zaměstnaní v pohraničním území nebo
na ostatním území Československé republiky,
d)
za doby nesvobody nebo před tím českoslovenští státní občané, zaměstnaní v cizích
státech včetně území dočasně obsazených Německem nebo Maďarskem.
(2)
Tento zákon se vztahuje též na nároky československých státních občanů, jež byly
získány u československých nositelů veřejnoprávního pojištění, avšak za doby nesvobody
přešly na cizozemské nositele pojištění.
(3)
Nároky podľa tohto zákona prislúchajú tiež osobám, ktoré stratily československé
občianstvo podľa ústavného dekrétu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úprave československého štátneho občianstva osôb národnosti nemeckej a maďarskej,
pokiaľ majú bydlisko na území Československej republiky.
(4)
Tento zákon se vztahuje i na nároky pozůstalých po osobách uvedených v odstavci 1
až 3.
(5)
Nároky podle tohoto zákona příslušejí osobám státně spolehlivým; rodinní příslušníci
se posuzují samostatně.
(6)
Úpravy podle tohoto zákona nejsou účastny osoby, které se dobrovolně za doby nesvobody
přihlásily do zaměstnání ve státech Československé republice nepřátelských.
(7)
Ustanovení zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, platí
i pro obor tohoto zákona.
(8)
Dobou nesvobody se rozumí pro obor tohoto zákona doba od 30. září 1938 do 4. května
1945.
(9)
Pohraničním územím podle tohoto zákona se rozumějí územní části zemí České a Moravskoslezské,
které byly obsazeny roku 1938 cizí mocí, a ty části Slovenska, které jí byly obsazeny
roku 1938 a 1939.
(10)
Lhůta podle odstavce 1, písm. a) může býti usnesením vlády v případech hodných zvláštního
zřetele prodloužena.
Hodnocení nároků získaných v důchodovém pojištění u cizozemských nositelů pojištění.
§ 2.
(1)
Byla-li osoba, uvedená v § 1 ods. 1 až 3, pojištěna u cizozemského nositele důchodového pojištění nebo byla-li zaměstnána
v cizině způsobem, který tam zakládal pojistnou povinnost důchodového pojištění, avšak
pojištěna nebyla, nebo byla-li za doby nesvobody zaměstnána na území Československé
republiky obsazeném dočasně cizí státní mocí způsobem, který v dotyčné době zakládal
jen pojistnou povinnost československého důchodového pojištění, posuzují se doby tohoto
pojištění (zaměstnání) - pokud v dalším se nestanoví jinak - tak jako doby povinného
pojištění u příslušných nositelů československého důchodového pojištění.
(2)
Stejně se posuzují doby zaměstnání v cizích státech vyňatého tam v důsledku zaručení
rovnocenných nároků z pojistné povinnosti důchodového pojištění (v dalším „zaopatření“),
vstoupí-li dotyčná osoba v Československé republice do povinného důchodového pojištění.
To isté platí o dobách zamestnania vykonávaného na území Československej republiky
v čase dočasného obsadenia cudzou štátnou mocou a vyňatého z poistnej povinnosti dôchodkového
poistenia, a to i vtedy, keby k tomuto vyňatiu nebolo došlo podľa československých
predpisov.
(3)
Osobám uvedeným v § 1, odst. 1, písm. a) se zhodnotí doby uvedené v odstavci 1 a 2, získají-li po přesídlení v důchodovém
pojištění v Československé republice aspoň 24 příspěvkových měsíců.
(4)
Ustanovení odstavce 1 a 2 se nepoužije na dobu, která se kryje s dobou započtenou
jako doba povinného pojištění podle zákona ze dne 5. března 1946, č. 47 Sb., o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního
pojištění, nebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 17. srpna 1945, č. 53 Sb., o odčinění křivd československým veřejným zaměstnancům.
§ 3.
(1)
Doby uvedené v § 2, odst. 1 a 2 se posuzují,
a)
jde-li o invalidní pojištění (zaopatření) dělníků, jako doby invalidního a starobního
pojištění podle zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří,
b)
jde-li o pensijní pojištění (zaopatření) úředníků nebo pojištění je nahrazující nebo
o pojištění osob samostatně hospodařících, jako doby pensijního pojištění soukromých
zaměstnanců ve vyšších službách; jako takovéto doby se posuzují i doby, které získali
v říšskoněmeckém invalidním nebo hornickém pojištění dělníků soukromí zaměstnanci
ve vyšších službách, přikázaní na práce do Německa nebo do území jím obsazených, byli-li
naposledy před přikázáním povinně pensijně pojištěni v Československé republice,
c)
jde-li o hornické pojištění, jako doby provisního pojištění; jako takovéto doby posuzují
se i doby, které získali v říšskoněmeckém invalidním pojištění horníci, přikázaní
na práce do Německa nebo do území jím obsazených, byli-li naposledy před přikázáním
podrobeni provisnímu pojištění v Československé republice.
(2)
Není-li v cizím státě zvláštního pensijního úřednického nebo zvláštního hornického
pojištění, je při posuzování doby cizozemského pojištění rozhodnou povaha zaměstnání.
(3)
K dobám invalidního pojištění (zaopatření) přihlíží nositel invalidního pojištění,
k dobám pensijního pojištění (zaopatření) a k dobám jim na roveň postaveným nositel
pensijního pojištění, k dobám hornického pojištění a k dobám jim na roveň postaveným
nositel provisního pojištění (§ 11).
(4)
Získal-li pojištěnec doby v různých odvětvích důchodového pojištění (zaopatření),
použije se obdobně předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření).
(5)
Pokud se doba započtená podle předešlých ustanovení kryje s dobou pojištění v Československé
republice, počítají se tyto doby pro čekací dobu, zachování nároků a pro podmínky
dobrovolného pojištění toliko jednou. Při tom předchází:
a)
povinné pojištění dobrovolnému pojištění,
b)
pensijní pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách provisnímu pojištění
a obě tato pojištění invalidnímu a starobnímu pojištění.
(6)
Zvyšovací částky za dobu takto zhodnocenou činí za každý měsíc:
| a) do konce r. 1920 | Kčs 10.- ročně, |
| b) do konce r. 1938 | Kčs 15.- ročně, |
| c) počínajíc rokem 1939 | Kčs 20.- ročně. |
(7)
Za doby poistenia na podklade práce v baníctve vykonávanej mimo územia Československej
republiky prislúchajú osobám, ktoré nezískali aspoň 4 roky poistenia, a z nich aspoň
jeden rok po 5. máji 1945, na podklade práce v baníctve v Československej republike,
k dôchodkom, ktoré sa stali sročnými po 30. septembri 1948 zvyšovacie sumy vždy len
podľa § 71 ods. 3 zákona č. 99/1948 Sb., o národnom poistení.
(8)
Doby získané do 29. září 1938 v československém důchodovém pojištění se zhodnotí
podle předpisů československých.
(9)
Má-li oprávněný nárok na věkový příplatek, použije se pro jeho výměru obdobně předpisů
o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření).
(10)
Při stanovení příspěvkové doby se počítá 30 příspěvkových dnů za příspěvkový měsíc;
zbytek se počítá za příspěvkový měsíc.
§ 4.
(1)
Ak nezískal poistenec do poistného prípadu v československom dôchodkovom poistení
čas uvedený v § 2 ods. 3, poskytnú sa oprávneným osobám, ak by maly po zhodnotení času uvedeného v § 2 ods. 1 a 2 splnenú základnú podmienku (dokončenú čakaciu dobu) pre nároky z dôchodkového poistenia
v československom poistení, tieto dôchodky:
| a) poistencovi | Kčs 3.600 ročne, |
| b) vdove (vdovcovi) a sirote obojstranne osirelej | Kčs 2.400 ročne, |
| c) ostatným pozostalým | Kčs 1.800 ročne. |
K těmto důchodům příslušejí přídavky podle zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 156 Sb., o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění, dále výchovné (příplatek
na dítě, dětský přídavek, vychovávací příplatek) a zvýšení pro bezmocnost. Předpisy
o úhrnné výši důchodů pozůstalých zůstávají nedotčeny.
(2)
Nastal-li však pojistný případ před uplynutím 24 příspěvkových měsíců (§ 2, odst. 3) následkem podnikového úrazu a považuje-li se v tomto případě čekací doba podle československých
právních předpisů za dokončenou, platí za splněnou i podmínka § 2, odst. 3.
§ 5.
Ustanovení §§ 3 a 4 platí jen potud, pokud nebudou sjednány mezistátní úmluvy o vzájemném přihlížení
k příspěvkovým dobám veřejnoprávního důchodového pojištění.
§ 6.
Vstoupí-li zaměstnanec, na něhož se vztahuje ustanovení § 2, odst. 1 nebo 2, v Československé republice do zaměstnání vyňatého z pojistné povinnosti důchodového
pojištění v důsledku zaručení normálních (rovnocenných) pensijních nároků, nepřihlíží
se při stanovení částky, kterou jest vydati podle právních předpisů o přestupech v
důchodovém pojištění (zaopatření), k době cizozemského pojištění s výjimkou doby uvedené
v § 3, odst. 8. V zaměstnání vyňatém z pojistné povinnosti důchodového pojištění postupuje se však
tak, jako kdyby zaměstnavatel obdržel za dobu, získanou u cizozemských nositelů pojištění
v pohraničním území nebo na ostatním území Československé republiky za doby nesvobody
[§ 1, odst. 1, písm. c)], částku převáděnou podle československých předpisů.
Přihlížení k nárokům v úrazovém pojištění, o nichž dosud nebylo rozhodnuto.
§ 7.
(1)
Jestliže osoby, uvedené v § 1, odst. 1, písm. b) až d) utrpěly po 31. prosinci 1942 úraz, který podle říšskoněmeckých nebo maďarských předpisů
by byl 4. května 1945 odškodnitelný, avšak říšskoněmečtí nebo maďarští nositelé úrazového
pojištění o jejich nároku nerozhodli, posuzují se jejich nároky a nároky jejich pozůstalých
zásadně podle československých předpisů, platných pro úrazy z téže doby, při čemž
se však přihlédne k rozsahu pojistné povinnosti podle říšskoněmeckých (maďarských)
předpisů, je-li to pro pojištěnce příznivější. Úrazy, přihodivší se dříve, se neodškodňují.
(2)
Výše započitatelného pracovního výdělku se určí podle celoroční úplaty zaměstnance
stejné skupiny, stanovené v Československé republice pro rozhodnou dobu mzdovou vyhláškou.
Nedá-li se pracovní výdělek tímto způsobem vypočísti, určí se podle průměru započitatelných
výdělků, z nichž byly v roce úrazu vyměřovány v Československé republice nositelem
úrazového pojištění důchody pro zaměstnance stejné podnikové skupiny. Jeví-li se takto
vypočtený roční pracovní výdělek nepřiměřený, stanoví se podle slušného uvážení.
Převzetí výplaty napadlých důchodů z říšskoněmeckého a maďarského pojištění.
a) Důchodové pojištění.
§ 8.
(1)
Důchody z říšskoněmeckého nebo maďarského důchodového pojištění převezmou zatímně
k výplatě českoslovenští nositelé pojištění, pokud nezanikly do 4. května 1945.
(2)
Důchody z říšskoněmeckého pojištění se přejímají ve výši, která by příslušela dne
4. května 1945, nejvýše však v částce průměrného důchodu dotyčné skupiny důchodců
příslušného nositele pojištění v Československé republice (§ 11) dne 5. května 1945. Výši těchto důchodů vyhlásí ministerstvo sociální péče v Úředním
listě. Jde-li však o důchody přiznané původně československým nositelem pojištění,
nesmí převzaté důchody klesnouti pod částku, která by příslušela podle československých
předpisů dne 5. května 1945.
(3)
Důchody z maďarského důchodového pojištění se přejímají, pokud pojistný případ nastal
do 31. prosince 1946, ve výši, která by příslušela, kdyby pojištění bylo provedeno
podle předpisů platných na Slovensku. Zvyšovací částky pojištění zaměstnanců pro případ
invalidity a stáří se při tom vyměřují - nejde-li o dobu získanou u československých
nositelů pojištění - u zemědělských dělníků a pomocnic v domácnosti podle třídy Ab,
v ostatních případech podle třídy C. Zvyšovací částky provisního pojištění činí za
každý uznaný příspěvkový měsíc 10 Kčs ročně.
(4)
K převzatým důchodům se poskytnou všechna další zlepšení, která po 4. květnu 1945
byla nebo budou zavedena ve veřejnoprávním důchodovém pojištění.
(5)
Trvání nároků na další výplatu převzatých důchodů, jakož i nároky pozůstalých po
převzatých důchodcích, se řídí obecnými předpisy o sociálním pojištění.
b) Nemocenské pojištění důchodců.
§ 9.
Na poživatele důchodů z veřejnoprávního důchodového pojištění se vztahují československé
předpisy o nemocenském pojištění důchodců.
c)
Úrazové pojištění.
§ 10.
(1)
Ustanovení § 8, odst. 1 platí obdobně i pro převzetí výplaty důchodů říšskoněmeckého a maďarského úrazového
pojištění. Nárok na další výplatu důchodů u úrazů, odškodněných původně československým
nositelem pojištění, přísluší však i tehdy, zanikl-li nárok na důchod podle předpisů
platných pro říšskoněmeckého nebo maďarského nositele pojištění, ale trval-li by podle
předpisů československých platných pro úrazy z téže doby.
(2)
Pro výpočet důchodů z úrazů, odškodněných původně československým nositelem úrazového
pojištění, jest rozhodný započitatelný pracovní výdělek, stanovený tímto nositelem
pojištění, po případě předpisy platné pro odškodňování úrazů z téže doby. U ostatních
úrazů se vypočte roční pracovní výdělek podle ustanovení § 7, odst. 2.
(3)
Pro určení výše ztráty schopnosti k výdělku jest rozhodné nové zjištění, provedené
československým nositelem úrazového pojištění.
(4)
Pro výměru převzatých důchodů a trvání nároků na ně, jakož i pro nároky pozůstalých
po převzatém důchodci platí zásadně československé předpisy, které se vztahují na
úrazy z téže doby.
Příslušnost nositele pojištění.
§ 11.
(1)
K nárokům získaným v důchodovém a úrazovém pojištění přihlíží a důchody vyplácí,
pokud tento zákon nestanoví jinak, v oboru
a)
invalidního pojištění dělníků příslušný nositel invalidního a starobního pojištění
dělnického,
b)
pensijního pojištění úředníků nebo pojištění je nahrazujícího a pojištění osob samostatně
hospodařících Všeobecný pensijní ústav v Praze (Ústřední sociální pojišťovna v Bratislavě),
c)
hornického pojištění příslušný nositel provisního pojištění,
d)
úrazového pojištění příslušný nositel úrazového pojištění.
(2)
Místně příslušným jest nositel pojištění, v jehož obvodu má nebo měla dotyčná osoba
domovské právo; nemá-li ho, nositel pojištění, v jehož obvodu má své řádné bydliště.
Rozhoduje právní stav v den podání návrhu (§ 12). Takto příslušný nositel pojištění jest příslušným beze zřetele na případné pozdější
změny domovského práva, po případě bydliště. Jde-li však o výplatu důchodů za úrazy,
které se přihodily na území Československé republiky, jest příslušný nositel úrazového
pojištění, v jehož obvodu leží podnik, ve kterém došlo k úrazu.
(3)
Byl-li pojištěnec po prvé po skončení doby nesvobody pojištěn u náhradního ústavu
nebo u nositele pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah a je-li dána podle
odstavce 2 příslušnost nositele pensijního pojištění v zemích České a Moravskoslezské,
přihlíží k dobám pensijního pojištění (zaopatření) uvedeným v § 3 tento náhradní ústav, po případě nositel pensijního pojištění zaměstnanců soukromých
drah.
(4)
Byly-li v říšskoněmeckém (maďarském) důchodovém pojištění přiznány důchody na podkladě
dob získaných v různých odvětvích tohoto pojištění, považuje se jejich úhrn stanovený
říšskoněmeckým (maďarským) nositelem pojištění, za důchod onoho odvětví pojištění,
jehož nositel jej stanovil.
(5)
Jde-li o důchod přiznaný původně československým náhradním ústavem nebo nositelem
pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah a je-li dána podle ustanovení odstavce
2 příslušnost nositele pensijního pojištění v zemích České a Moravskoslezské, je příslušný
k výplatě důchodu náhradní ústav, nebo nositel pensijního pojištění zaměstnanců soukromých
drah, který důchod původně přiznal, a není-li ho, Všeobecný pensijní ústav v Praze.
(6)
Jde-li o důchod přiznaný cizozemským nositelem pojištění, na něhož za doby nesvobody
přešly pojistné nároky od československého náhradního ústavu nebo od nositele pensijního
pojištění zaměstnanců soukromých drah a je-li dána podle odstavce 2 příslušnost nositele
pensijního pojištění v zemích České a Moravskoslezské, je příslušný k výplatě důchodu
tento náhradní ústav, po případě nositel pensijního pojištění zaměstnanců soukromých
drah. Není-li již tohoto československého nositele pojištění, nebo nebylo-li získáno
v československém pensijním pojištění aspoň 60 započitatelných příspěvkových měsíců,
je příslušný k výplatě Všeobecný pensijní ústav v Praze. Tato ustanovení o příslušnosti
platí i tehdy, nebyl-li důchod přiznán cizozemským nositelem pojištění a nebyla-li
získána po skončení doby nesvobody příspěvková doba v československém pensijním pojištění.
(7)
Výplaty podle předešlých ustanovení převezme však Fond pro invalidní a starobní pojištění
zaměstnanců československých státních drah nebo Fond pro invalidní a starobní pojištění
poštovních zaměstnanců, po případě nositel úrazového zaopatření, jde-li o jeho účastníka
přikázaného státní správou železniční nebo poštovní do Německa nebo do území jím dočasně
obsazených na práce do podniků nebo zařízení, pro které jest v Československé republice
zřízen fond (úrazové zaopatření), a nastal-li pojistný případ v tomto zaměstnání.
Řízení o nárocích.
§ 12.
(1)
Řízení o zhodnocení doby pojištění (zaměstnání, zaopatření) a přiznání dávek se provede
na návrh pojištěnců (důchodců) nebo jejich oprávněných rodinných příslušníků.
(2)
Návrh podaný u nepříslušného nositele pojištění se postoupí neprodleně příslušnému
nositeli. Navrhovatel se o tom uvědomí.
(3)
Oprávnění jsou povinni předložiti doklady potřebné k rozhodnutí o jejich návrhu,
po případě své nároky jinak hodnověrně prokázati.
(4)
Nositel pojištění rozhodne o návrhu výměrem; nejde-li o převzetí výplaty, stane se
tak při pojistném případu.
Výplata prevzatých dôchodkov.
§ 13.
Výplata prevzatých dôchodkov začína prvým dňom mesiaca nasledujúceho po podaní návrhu
alebo u krajanov vracajúcich sa do vlasti [§ 1 ods. 1 písm. a)] po ich presídlení; pri úrazoch podľa § 7 sa však poskytnú dôchodkové splátky za čas od 5. mája 1945. Pre premlčanie nárokov
podľa tohto zákona platia primerane príslušné ustanovenia zákona o národnom poistení.
Zálohová výplata důchodů.
§ 14.
(1)
Zastaví-li jiný cizozemský nositel pojištění, než je uveden v §§ 8 a 10, placení důchodů československým státním občanům, kteří přesídlili nebo přesídlí
do 31. prosince 1947 (§ 1, odst. 10) do Československé republiky jen proto, že přeložili své bydliště do Československé
republiky, převezmou zatímní jejich výplatu zálohově českoslovenští nositelé pojištění,
pokud nároky ještě nezanikly.
(2)
V důchodovém pojištění se poskytnou v případech uvedených v odstavci 1 zálohy ve
výši uvedené v § 4, odst. 1. Zálohy se neposkytnou, pokud je tu nárok na důchod vůči československému nositeli
pojištění.
(3)
V úrazovém pojištění se poskytují dávky za podmínek, uvedených v § 10, odst. 2 až 4.
(4)
Inak platia primerane ustanovenia § 9 a §§ 11 až 13 s tým, že československý nositeľ poistenia zastaví dočasnú výplatu, len čo cudzozemský
nositeľ poistenia začne opäť vyplácať dôchodok. Pokiaľ dôchodok, vyplácaný týmto cudzozemským
nositeľom poistenia a zodpovedajúci niektorému z dôchodkov uvedených v § 60 ods. 1
písm. a) až f) zákona o národnom poistení, nedosahuje výšku preddavku vyplácaného
podľa predchádzajúcich odsekov, vypláca československý nositeľ poistenia i naďalej
príspevok vo výške rozdielu medzi skorším preddavkom a dôchodkom vyplácaným cudzozemským
nositeľom poistenia.
(5)
Ak prevzal poľský nositeľ poistenia výplatu úrazových dôchodkov československým štátnym
občanom (§ 1 ods. 1), ktorí majú bydlisko na území Československej republiky a utrpeli úraz na terajšom
alebo predošlom území Poľska, a ak nedosahuje tento dôchodok výšku preddavku, aký
by im náležal podľa tohto zákona, vypláca im tento rozdiel československý nositeľ
poistenia. To platí aj o úrazových dôchodkoch, ktoré zanikli odbavením jednorázovou
sumou v poľskom úrazovom poistení.
Právo postihu.
§ 15.
(1)
Nároky na dávky z cizozemského pojištění, splatné za dobu, za kterou poskytl dávky
československý nositel pojištění, přecházejí až do výše dávek, které poskytl československý
nositel pojištění, na stát.
(2)
Osoby, které obdrží důchod z cizozemského pojištění, jsou povinny učiniti o tom do
osmi dnů sdělení příslušnému československému nositeli pojištění a zároveň uvésti,
kolik činí důchod a za jakou dobu se poskytuje, jakož i všechny pozdější změny důchodu
a připojiti doklady (výměr, ústřižek poštovní spořitelny a pod.).
(3)
Od důchodce lze požadovati náhradu dávek poskytnutých československým nositelem pojištění
i tehdy, zanedbal-li povinnost uloženou mu odstavcem 2.
(4)
K úhradě dávek poskytnutých československým nositelem pojištění, možno použíti i
důchodu poskytovaného z československého pojištění.
(5)
O náhradě dávek podle odstavců 1, 3 a 4 rozhodne nositel pojištění výměrem.
Úhrada nákladů.
§ 16.
Náklady, které vzniknou nositelům pojištění prováděním tohoto zákona, nahradí jim,
pokud se nedosáhne jejich úhrady mezinárodní úpravou, stát každoročně zálohou v hotovosti.
Podrobnosti stanoví ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.
Odstranění příkrostí.
§ 17.
Ministerstvo sociální péče může učiniti opatření k odstranění příkrostí, které se
vyskytnou při provádění tohoto zákona, zvláště pokud jde o osoby, jimž pro útisk národní,
politický nebo rasový nebyly v říšskoněmeckém nebo maďarském pojištění přiznány důchody
nebo byly přiznány částkou nižší.
Ustanovení účinnostní a prováděcí.
§ 18.
Pokud před vyhlášením tohoto zákona byly na žádost dávky zálohou již poskytovány,
považují se za platby podle tohoto zákona. Tyto žádosti se považují za návrhy podle
§ 12. Případné rozdíly se nevracejí ani nedoplácejí.
§ 19.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jeho ustanovení se vztahují i na pojistné
případy, k nimž došlo před jeho vyhlášením. Provede jej ministr sociální péče v dohodě
se zúčastněnými členy vlády.
Čl. II.
Ustanovenia tohto zákona vzťahujú sa i na výplatu dôchodkov, ktoré sa staly sročnými
pred jeho účinnosťou.
Dr. Beneš v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Nejedlý v. r.
Gottwald v. r.
Dr. Nejedlý v. r.