170/1947 Zb.

Ministr zahraničního obchodu postupně a podle potřeby učiní opatření, aby se soustředil dovoz těchto druhů zboží:
bavlna surová a odpadky bavlny,
bavlněná příze pro tkalcovny,
vlna ovčí surová, nepraná a praná, česance, výčesky i odpadky vlny,
příze z ovčí vlny, česaná i mykaná pro tkalcovny,
len, konopí, juta, vše surové, třené, jejich koudel a odpadky,
přírodní surové hedvábí (grege), floretové a buretové, hedvábí umělé a umělá vlákna, vesměs pro průmyslové zpracování,
surové kůže hovězí a telecí,
třísliva rostlinná, výtažky z nich a třísliva umělá,
kaučuk přírodní a umělý, též regenerovaný a odpadky,
kyz železný (pyrit),
rudy a kyzové výpalky,
železo a ocel, též staré, přelámané nebo v odpadcích k tavení a sváření,
ferroslitiny,
obecné kovy surové nebo v odpadcích,
fosfáty surové,
sůl kamenná, pokud ji nedováží monopolní správa,
draselné soli hnojivé,
pryskyřice obyčejná přírodní,
ropa a polotovary minerálních olejů pro průmyslové zpracování,
černé uhlí,
kakaové boby,
olejnaté plodiny, mastné oleje a tuky, vesměs pro výrobu umělých tuků jedlých.

Ministr zahraničního obchodu může však učiniti opatření též k soustředění dovozu i u druhů zboží neuvedených v odstavci 1, pokud slouží základním potřebám průmyslu, s výjimkou předmětů státních finančních monopolů, vyžaduje-li toho úspěšné plnění úkolů dvouletého hospodářského plánu.

Ministr zahraničního obchodu může ze soustředěného dovozu vyloučiti buď zčásti nebo úplně druhy zboží, které se buď svou povahou nebo z jiných zvláštních důvodů nehodí pro hromadný soustředěný nákup.

Soustředění podle ustanovení § 1 se provádí tak, že ministr zahraničního obchodu uděluje dovozní povolení na zboží, o něž jde (§ 1), dovozcům, které určuje podle těchto zásad:

Ministr zahraničního obchodu může určiti jediného společného dovozce pro výrobní podniky státní a národní, soukromé, po případě družstevní, když se dohodnou na společném dovozci, ministrem zahraničního obchodu předem schváleném.

Vyžaduje-li toho úspěšné plnění dvouletého hospodářského plánu, určí ministr zahraničního obchodu pro jednotlivé dovozy zboží, uvedeného v § 1, se schválením předsednictva vlády další dovozce.

Ministr zahraničního obchodu určuje dovozce podle ustanovení § 2 v dohodě s ministry, do jejichž působnosti náleží obhospodařování příslušného dováženého zboží a se zřetelem k zájmům zahraničního obchodu a dvouletého hospodářského plánu.

Hospodářství na Slovensku se zaručuje přiměřený podíl na soustředěných dovozech tak, aby v poměru slovenské dovozní potřeby k celkové dovozní potřebě státu mělo účast na přímém nákupu a dovozu zboží určenými dovozci se sídlem na Slovensku; dále se zaručuje přiměřený podíl pomocným službám na Slovensku, zvláště pojišťovnictví, bankovnictví a zasilatelství. Při tom nemá býti porušena zásada soustředěného nákupu v mezích ustanovení §§ 1-3.

Ministr zahraničního obchodu vymezí působnost dovozců určených pro soustředěný dovoz.

Činnost dovozců podléhá kontrole ministerstva zahraničního obchodu, jež může po případě dáti provésti i kontrolní nákupy.

Při udělování dovozních povolení bude míti zásadně přednost zboží, které jest důležité pro plnění dvouletého hospodářského plánu; při tom nesmějí býti dotčeny závazky plynoucí z obchodních dohod a smluv.

Veškerý dovoz a vývoz zboží podrobuje se povolovacímu řízení v působnosti ministerstva zahraničního obchodu. Pokud jde o úhrady za dovezené zboží a za vedlejší náklady spojené s dovozem nebo vývozem, zůstává působnost Národní banky Československé nedotčena.

Ministr zahraničního obchodu působí vhodnými opatřeními k tomu, aby se zajistily nejlepší vývozní podmínky a aby nedocházelo k podbízení a nezdravému soutěžení československých vývozců na mezinárodních trzích.

Opatření, uvedená v předchozích ustanoveních, učiní ministr zahraničního obchodu podle ustanovení dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 113 Sb. o úpravě, řízení a kontrole zahraničního obchodu.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede je ministr zahraničního obchodu v dohodě se zúčastněnými ministry.