18/1947 Zb.

Nároky z veřejnoprávního pojištění pro případ invalidity a stáří - dále důchodové pojištění - zůstávají zachovány po zániku pojištění po dobu rovnající se čtvrtině započitatelné příspěvkové doby, nejméně po dobu 30 měsíců (ochranná lhůta).

Při stanovení příspěvkové doby se počítá 30 příspěvkových dnů za příspěvkový měsíc. Případný zbytek se počítá za celý příspěvkový měsíc.

Ochranná lhůta běží od prvého dne měsíce následujícího po zániku pojištění; případné zlomky měsíce se počítají za celý měsíc.

Běh ochranné lhůty se staví po kalendářní měsíce, ve kterých

Nároky z pojištění zůstávají zachovány i po uplynutí ochranné lhůty po dobu prokázané nedobrovolné nezaměstnanosti, nejdéle však po dobu 60 měsíců od prvého dne měsíce následujícího po zániku pojištění.

Stal-li se pojištěnec samostatně výdělečně činným do 12 měsíců po výstupu ze zaměstnání povinného pojištěním, zůstávají nároky z pojištění zachovány i po uplynutí ochranné lhůty po dobu samostatné výdělečné činnosti, nejdéle však po dobu 60 měsíců od prvého dne měsíce následujícího po zániku pojištění.

Vstoupí-li bývalý pojištěnec, který nemá zachovány nároky podle § 1, opět do pojištění, započítává se mu dříve získaná příspěvková doba, trvalo-li přerušení nejvýše 5 let. Trvalo-li přerušení pojištění déle než 5 let, ale méně než 10 let, započítává se příspěvková doba dříve získaná jen tehdy, získá-li pojištěnec před uplynutím těchto 10 let znovu alespoň 12 příspěvkových měsíců. Jinak se příspěvková doba dříve získaná započítává pouze tehdy, získá-li pojištěnec v novém pojištění alespoň 36 příspěvkových měsíců.

Bylo-li pojištění provedeno dodatečně, počítá se vstup do pojištění od prvého dne měsíce, za který bylo pojistné zaplaceno.

Přerušení se počítá od prvého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k zániku pojištění.

Do doby přerušení podle předchozího odstavce se nepočítají doby uvedené v § 1, odst. 4 a 5.

O přepočítání příspěvkových dnů na měsíce platí ustanovení v § 1, odst. 2.

Po zániku povinného pojištění má pojištěnec, který získal čekací dobu, právo dobrovolně pokračovati v pojištění u posledního nositele pojištění.

Pojištěnec se musí přihlásiti k dobrovolnému pokračování v pojištění před uplynutím ochranné lhůty.

Pojištěnec může dobrovolně pokračovati v pojištění ve kterékoli třídě (výdělku) s výjimkou třídy 1.

Dobrovolné pokračování v pojištění musí býti nepřetržité.

Pojistné jest platiti nejpozději ode dne, kdy přihláška došla nositeli pojištění. Pojistné lze zaplatiti nejvýše za dobu 12 měsíců před podáním přihlášky. Prvé pojistné jest zaplatiti do 30 dnů ode dne, kdy byla pojištěnci oznámena výše pojistného, jinak pojištění nevznikne; další pojistné jest platiti měsíčně předem.

Dobrovolné pokračování v pojištění zaniká,

Ustanovení, která upravují tutéž věc jako tento zákon, pozbývají dnem jeho účinnosti platnosti (použivatelnosti).

Pokud však oprávněným osobám v den účinnosti tohoto zákona dosud neuplynuly příznivější lhůty podle dosavadních předpisů, zůstávají v platnosti nejdéle do konce roku 1948.

Do 31. prosince 1948 považují se nároky z pojištění (ochranná lhůta) za zachované i tehdy, je-li doba od prvního vstupu do pojištění z poloviny kryta příspěvkovými dobami. Při tom se nepočítá:

Pro osoby, které v den vyhlášení tohoto zákona v pojištění dobrovolně pokračují, platí ustanovení § 3, odst. 3 až 6. Totéž platí pro osoby, které podají přihlášku k dobrovolnému pokračování v pojištění do 3 měsíců po vyhlášení tohoto zákona. Přípustnost dobrovolného pokračování v pojištění se posuzuje podle dosavadních předpisů; pokračovati dobrovolně v pojištění lze u posledního nositele pojištění.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1947; provede jej ministr sociální péče.