71/1947 Zb.

Vzdělání, zkoušky a vysvědčení o školském a praktickém vzdělání osob, na něž se vztahuje zákon č. 75/1946 Sb. (v dalším jen „oprávněné osoby“), buďtež při nastupování či provozování povolání (zaměstnání), přiměřeného jejich dosavadnímu povolání (zaměstnání), hodnoceny podle tohoto nařízení.

Vzdělání, získané oprávněnými osobami na školách v cizině, které odpovídají organisací a učební látkou školám obecným (lidovým), měšťanským, středním nebo odborným, i vysvědčení z těchto škol se uznávají za rovnocenné vzdělání a vysvědčením škol obdobného druhu a stupně v tuzemsku. Dodatečné zkoušky z jazyka českého nebo slovenského, po případě z vlastivědy, je uložiti jen tam, kde toho vyžaduje nezbytně povaha povolání (zaměstnání), jež chce taková osoba nastoupiti nebo provozovati. K výkonu dodatečné zkoušky se poskytne přiměřená lhůta.

Cizozemské diplomy a vysvědčení (odborné zkoušky) učitelů a profesorů pro vyučování na školách pro osoby tělesně nebo duševně vadné, jakož i sociálních pracovníků a pracovnic, jest uznati, jsou-li dostatečným průkazem způsobilosti k výkonu povolání, pro něž jest předpokladem takové vzdělání, po případě taková zkouška.

Rovněž odborné vzdělání (odborné zkoušky), získané na cizozemských školách pro hluchoněmé, slepé nebo mrzáčky, jest uznati, jsou-li dostatečným průkazem způsobilosti k výkonu povolání, pro něž jest předpokladem takové vzdělání, po případě taková zkouška.

Při nostrifikaci vysokoškolských studií, vysvědčení a diplomů jest upustiti od požadavků, aby byly splněny podmínky, které nesměřují k tomu, aby byla zajištěna v hlavních studijních oborech rovnocennost cizozemských studií, vysvědčení a diplomů se studiemi, vysvědčeními a diplomy vykonanými, po případě nabytými na vysokých školách v tuzemsku. Zejména jest upustiti od požadavku nostrifikace vysvědčení dospělosti.

Do vzdělávací lékařské činnosti, požadované k nabytí způsobilosti pro udělení titulu odborného lékaře, se oprávněným osobám zcela započítává lékařská činnost, konaná na ústavech v cizině, vyhovuje-li požadavkům stanoveným v § 4, odst. 2 vládního nařízení ze dne 1. března 1932, č. 39 Sb., o užívání titulu odborného lékaře. Žadatel musí však prokázati, že alespoň po dobu jednoho roku konal vzdělávací lékařskou činnost na některém z tuzemských ústavů, označených v §§ 5 až 9 uvedeného vládního nařízení. Tato doba zkracuje se na dobu tří měsíců, dosáhl-li žadatel v některém cizím státě oprávnění k výkonu odborné lékařské prakse v příslušném oboru.

Oprávněné osobě, která chce dosáhnouti odborné způsobilosti pro zubní lékařství, lze povoliti zkrácení výcviku předepsaného vládním nařízením ze dne 20. března 1936, č. 60 Sb., o podmínkách, za jakých se nabývá zvláštní odborné způsobilosti pro zubní lékařství, a o platnosti ustanovení vydaných pro ostatní obory odborné prakse lékařské i pro obor zubního lékařství, ve znění vládního nařízení č. 171/1946 Sb., nikoli však pod dobu tří měsíců. Ustanovení § 1, odst. 4 vládního nařízení č. 60/1936 Sb., ve znění vládního nařízení č. 171/1946 Sb., tu platí obdobně.

Do odborné činnosti podle § 3, odst. 1, č. 4 zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z r. 1907, kterým se upravuje lékárnictví, jakož i do tříleté asistentské služby předepsané na Slovensku nařízením č. 105.598/1912 V. K. M. (uh. min. kultu a vyučování), se započítává doba zaměstnání ve farmaceutické službě ve veřejné lékárně cizozemské. Oprávněná osoba však mimo to musí prokázati, že byla zaměstnána ve farmaceutické službě v tuzemské veřejné lékárně alespoň jeden rok.

Při rozhodování o udělení oprávnění k výkonu pomocné prakse porodnické jest zásadně užívati ustanovení § 2, odst. 2 zákona ze dne 9. listopadu 1928, č. 200 Sb., o pomocné praksi porodnické, jakož i o vzdělání a výcviku porodních asistentek (porodních pomocnic).

Školení ošetřovatelek na cizozemských ústavech, odpovídajících předepsaným ústavům československým, jakož i diplomy získané na takových ústavech, buďtež uznávány.

Oprávněné osoby, které mohou věrohodnými doklady dokázati, že provozovaly v cizině živnost jako majitelé, pachtýři nebo náměstkové, jsou zproštěny povinnosti předložiti průkaz způsobilosti nebo věcných znalostí, hodlají-li v tuzemsku nastoupiti tuto živnost, vázanou podle československých předpisů na průkaz způsobilosti nebo věcných znalostí, i když v cizině tato živnost není vázána na podobný průkaz.

Oprávněným osobám, které nemají hodnověrné doklady o tom, že provozovaly živnost v cizině jako majitelé, pachtýři nebo náměstkové, nahrazuje dosavadní průkaz způsobilosti nebo věcných znalostí osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce z jejich oboru (odstavec 6).

Úleva podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na tyto živnosti:

U živností uvedených v odstavci 3 nahrazují průkaz způsobilosti doklady o tom, že žadatel některou z těchto živností provozoval na podkladě živnostenského oprávnění uděleného podle předpisů obdobných předpisům československým. O tom, zda tento předpoklad je dán, rozhodne příslušné ministerstvo.

Neodpovídají-li předpisy, na jejichž podkladě dosáhl žadatel oprávnění provozovati některou z živností uvedených v odstavci 3, příslušným předpisům československým, lze mu uděliti oprávnění k provozování takové živnosti, vykoná-li zkoušku v oboru, o který jde.

Podrobnosti o zkoušce podle odstavců 2 a 5, o rozsahu a druhu zkušební látky, o složení zkušební komise, jakož i o úhradě výloh spojených s výkonem zkoušky, vyhlásí v Úředním listě příslušný ministr v dohodě se zúčastněnými ministry, na Slovensku po slyšení příslušných pověřenců, jakož i po slyšení příslušného ústředního svazu, na Slovensku po slyšení obdobné hospodářské organisace.

V pochybnostech náleží hodnotiti vzdělání rovné vzdělání

O nostrifikaci vysokoškolských studií a diplomů rozhoduje ministerstvo školství a osvěty, na Slovensku po vyjádření pověřenectva školství a osvěty, po slyšení profesorského sboru vysoké školy a v dohodě s příslušným ministerstvem, které vyslechne příslušné pověřenectvo.

Vyžaduje-li se v Československé republice k nastoupení či provozování povolání (zaměstnání) předchozí odborná činnost (prakse, výcvik), jest odbornou činnost (praksi, výcvik) konanou v cizině hodnotiti, jako by byla konána v Československé republice, odpovídá-li odborným výkonem a délkou odborné činnosti (praksi a výcviku) předepsané pro týž obor v tuzemsku.

Stejně jest hodnotiti odborné (praktické) zkoušky, dá-li se z uchazečova předběžného vzdělání a jeho dosavadní praktické činnosti předpokládati, že má náležitou způsobilost a potřebné znalosti k výkonu povolání, o něž jde. Neodpovídá-li předběžné vzdělání nebo praktická činnost tomuto předpokladu, uloží se žadateli výkon doplňovací zkoušky. Ustanovení § 8, odst. 6 platí obdobně.

Je-li mimo případy uvedené v § 8, odst. 3 pro provozování či nastoupení nějakého povolání (zaměstnání) v Československé republice předepsána odborná nebo jiná zkouška a nebyla-li ve státě, v němž oprávněná osoba vykonávala dosud toto nebo obdobné povolání (zaměstnání), taková zkouška požadována, může příslušný úřad zkoušku prominouti, nebo uděliti oprávnění s podmínkou, že zkouška bude vykonána dodatečně v přiměřené lhůtě. Podrobné předpisy vydá příslušné ministerstvo, na Slovensku po slyšení příslušného pověřenectva.

Ustanovení předchozích odstavců neplatí v případech uvedených v §§ 4 až 7.

Oprávněné osoby,které se v cizině učily v učebním poměru některé živnosti po dobu odpovídající učební době, předepsané pro tuto živnost na území Československé republiky, a nevykonaly závěrečnou zkoušku učňovskou, mohou být příslušnou obchodní a živnostenskou komorou (na Slovensku příslušným živnostenským společenstvem) připuštěny k výkonu této zkoušky. Vykonají-li zkoušku s úspěchem, vydá jim obchodní a živnostenská komora (na Slovensku příslušné živnostenské společenstvo) výučný, po případě tovaryšský list.

Ustanovení odstavce 1 platí i pro oprávněné osoby, které v cizině nebyly sice zaměstnány v učebním poměru, avšak vykonávaly práce spadající do některé živnosti po dobu, která přesahuje nejméně o jeden rok učební dobu stanovenou pro příslušnou živnost.

Učební doba, kterou oprávněné osoby strávily v cizině v učebním poměru, se započítává do učební doby, pokračují-li na území Československé republiky v učení ve stejné nebo příbuzné živnosti.

Nemůže-li oprávněná osoba hodnověrně prokázati kvalifikaci pro povolání (zaměstnání), jež hodlá provozovati (nastoupiti), musí se podrobiti zvláštní zkoušce, o níž platí obdobně ustanovení § 8, odst. 6. Ustanovení předchozí věty se nevztahuje na obor živnostenského podnikání a na kvalifikaci požadovanou pro výkon lékařské nebo veterinární prakse, jakož i pro výkon povolání uvedených v §§ 5 až 7.

Rozhodovati o tom, zda jsou splněny podmínky, aby oprávněná osoba mohla provozovati (nastoupiti) povolání (zaměstnání) přiměřené jejímu dosavadnímu povolání (zaměstnání), po případě, zda jí mohou býti povoleny úlevy podle ustanovení §§ 2 až 12, přísluší - pokud z tohoto nařízení nevyplývá něco jiného - úřadu (orgánu), jenž je povolán dáti svolení k provozování povolání, po případě oznámení o tomto provozování vzíti na vědomí, nebo uchazeče do služeb přijmouti, a to po vyjádření příslušné zájmové nebo stavovské organisace, je-li toto vyjádření předepsáno nebo obvyklé; příslušné ministerstvo si však může vyhraditi rozhodování.

Toto nařízení se nevztahuje na ustanovování ve státních a jiných veřejných službách, pro něž jsou stanoveny podmínky vládním nařízením ze dne 10. července 1931, č. 132 Sb., o zvláštních podmínkách pro ustanovení úřednickým čekatelem nebo úředníkem a pro povýšení úředníka v jednotlivých úřednických kategoriích a služebních oborech, a vládním nařízením ze dne 13. července 1934, č. 168 Sb., o kategoriích státních profesorů a státních učitelů, o zvláštních podmínkách pro ustanovení zatímním nebo definitivním státním profesorem nebo učitelem a pro povýšení profesora nebo učitele a o úředních titulech, ve znění předpisů je měnících nebo doplňujících.

O přiznávání úlev podle tohoto nařízení jest žádati nejpozději do dvou let ode dne vyhlášení tohoto nařízení.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou je všichni členové vlády.