181/1948 Zb.

Peněžní ústavy jsou organisovány buď ve formě národních podniků (bank) nebo ve formě lidových družstev (ústavů lidového peněžnictví).

Ministerstvo financí je výlučně příslušné ve věcech peněžních ústavů a má výlučný dozor na ně; tuto svou působnost může zčásti přenésti na orgány a zařízení jemu podléhající.

Ministerstvo financí stanoví pro peněžní ústavy obor a rozsah jejich činnosti, vydává pro ně závazné pokyny a směrnice a dohlíží, aby dbaly při své činnosti příslušných předpisů, jakož i směrnic a pokynů jim daných a aby jejich činnost byla v souladu s celkovým finančním plánem a s potřebami československého hospodářství.

Ministerstvo financí stanoví úrokové sazby vyhláškou v Úředním listě, přihlížejíc k současným hospodářským poměrům.

Ministerstvo financí může z důvodu svého dozorčího práva s výhradou ustanovení § 18 peněžnímu ústavu kdykoliv přikázati zejména:

Příkaz daný podle odstavce 3 nahrazuje usnesení orgánů peněžního ústavu, pokud by ho jinak bylo třeba. Zápisy ve veřejných knihách a rejstřících, potřebné k vyznačení změn způsobených příkazem, provedou soudy na návrh příslušného peněžního ústavu s odvoláním na tento zákon.

Ministerstvo financí může kdykoliv dáti přezkoumati činnost a hospodaření peněžních ústavů a může k výkonu dozoru jmenovati u peněžního ústavu na jeho náklad svého zástupce a stanoviti jeho práva a povinnosti způsobem pro peněžní ústav závazným.

K organisačním opatřením všeobecného rázu, zejména z důvodů přizpůsobení organisace peněžnictví nové správní soustavě, jest potřebí souhlasu vlády. Opatření, k němuž dojde podle předcházející věty, vyhlásí ministerstvo financí v Úředním listě.

Zříditi nebo zrušiti peněžní ústav lze jen se svolením ministerstva financí. Ministerstvo financí může však s výhradou ustanovení § 18 peněžní ústav zrušiti též samo.

Zákon ze dne 11. března 1948, č. 38 Sb.,o Národní bance Československé, zůstává nedotčen.

Zaměstnanci peněžních ústavů jsou v soukromoprávnímpoměru. Jejich mzdové podmínky upraví ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí. Až do této úpravy vztahují se na ně mzdové předpisy pro zaměstnance v peněžnictví.

Pokud jde o závazky ze služebních smluv, zaručujících zaměstnancům nepřiměřeně vysoké platy nebo zaopatřovací, odpočivné a jiné požitky nebo nárok na odbytné, po případě pokud smluvní podmínky nejsou v souladu s novou organisací peněžních ústavů, mohou býti příslušná ustanovení služebních smluv dohodou změněna nebo služební smlouvy mohou býti vypověděny se zákonnou lhůtou výpovědní. Služební, pensijní a jiné podobné řády, podléhající schválení ministerstev financí a sociální péče, mohou býti upraveny ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem sociální péče tak, aby odpovídaly mzdovým podmínkám v peněžnictví.

Nároky zaměstnanců ze smluv a předpisů o pensijním zaopatření jejich a jejich rodinných příslušníků zůstávají nedotčeny. Platí o nich ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 99 Sb., o národním pojištění, zejména § 268, odst. 5 a § 270, odst. 9. Neúměrně vysoké odbytné nebo odpočivné a zaopatřovací požitky, vyplácené z prostředků ústavů nebo jejich nadlepšovacích fondů, mohou býti sníženy na přiměřenou výši, odpočivné a zaopatřovací požitky však nikoliv pod jejich výměru podle předpisů o národním pojištění zaměstnanců.

Opatření podle odstavců 2 a 3 mohou býti činěna jen do konce roku 1950, a to se souhlasem nebo na příkaz ministerstva financí, které se dohodne s ministerstvem sociální péče. Souhlasu úřadu ochrany práce není k tomu třeba.

Zaměstnanci a členové orgánů peněžních ústavů jsou povinni při výkonu své služby nebo funkce postupovati nestranně; jsou povinni zachovávati mlčenlivost o věcech vyžadujících úřední a obchodní tajemství bez újmy jim jinak uložených úředních povinností.

Banky jsou jako národní podniky majetkem státu ve smyslu dalších ustanovení. Jsou samostatné právnické osoby a zapíší se do obchodního (firemního) rejstříku jako firmy jednotlivců.

Banka je povinna užívati ve firmě označení „národní podnik“. Jiné než národní podniky nesmějí tohoto označení užívati.

Přihlášku k zápisu banky do obchodního (firemního) rejstříku podá představenstvo. Přihláška se podá u krajského soudu, vykonávajícího pravomoc ve věcech obchodních, v jehož obvodu má banka své sídlo. Má-li banka pobočný (vedlejší) závod, budiž také přihlášen k zápisu do rejstříku u krajského soudu, vykonávajícího pravomoc ve věcech obchodních, v jehož obvodu je tento závod; totéž platí o zápisu oblastního ústavu (§ 17).

V přihlášce sdělí banka soudu:

Banky se musí řídit ve své obchodní činnosti zásadami obchodního podnikání.

Banky budou čistý zisk odváděti státu, a to banky vzniklé přeměnou z akciových bank podle dekretu č. 102/1945 Sb. po potřebné dotaci reservního fondu a potřebné dotaci na zúrokování a umořování cenných papírů, které vydá Fond znárodněného hospodářství k poskytnutí náhrady podle § 4 dekretu č. 102/1945 Sb., ostatní banky po potřebné dotaci reservního fondu.

Za vklady uložené u bank ručí stát.

Banku spravuje a navenek zastupuje sedmičlenné představenstvo skládající se z předsedy, místopředsedy a dalších pěti členů. Jde-li o banku s celostátní působností, rozšiřuje se představenstvo o další dva členy.

Předsedu, místopředsedu a další tři členy představenstva jmenuje ministr financí. Zbývající dva členy (náhradníky) si zvolí zaměstnanci banky ze svého středu prostřednictvím příslušného orgánu jednotné odborové organisace; jejich volbu potvrzuje ministr financí. Jde-li o banku s celostátní působností, jmenuje ministr financí dalšího čtvrtého člena a zaměstnanectvo zvolí ze zaměstnanců oblastního ústavu dalšího třetího člena (náhradníka). Členové (náhradníci) mohou býti kdykoliv odvoláni.

Členem (náhradníkem) představenstva může býti jen občan Československé republiky, který má potřebné odborné vědomosti a zkušenosti. Nesmí vykonávati funkci nebo činnost, která je v rozporu se zájmy banky.

Předseda a místopředseda představenstva vykonají do rukou ministra financí nebo jeho zástupce slib, že budou svědomitě plniti své povinnosti. Stejný slib vykonají členové představenstva (náhradníci) do rukou jeho předsedy.

Představenstvo je povinno spravovati banku s péčí řádného hospodáře a jeho členové ručí za škodu, kterou způsobí nesplněním svých povinností.

Běžné obchodní věci banky obstarává a usnesení představenstva vykonává ředitel. O usnesení, které je v rozporu se zájmy banky, je povinen ihned zpraviti dozorčí radu (§ 16).

Není-li představenstvo schopno se usnášeti a je-li nebezpečí v prodlení, přísluší řediteli, aby učinil sám potřebná opatření a podal o nich představenstvu zprávu v nejbližší jeho schůzi.

Ředitele zastupuje podle potřeby jeden nebo více náměstků se všemi jeho právy a povinnostmi.

Ustanovení § 14, odst. 3 a 5 platí obdobně i pro ředitele.

Ředitele banky a jeho náměstka (náměstky) jmenuje a odvolává ministr financí na návrh představenstva a po slyšení jednotné odborové organisace.

Na činnost banky ve všech jejích odvětvích dozírá dozorčí rada, skládající se z předsedy, místopředsedy a dalších pěti členů. Jde-li o banku s celostátní působností, rozšiřuje se dozorčí rada o dva další členy.

Ustanovení § 14, odst. 2 až 4, jakož i odstavce 5, pokud se týká ručení, platí obdobně i tu.

Banka s celostátní působností vykonává svou činnost ústředím v Praze, oblastním ústavem pro Slovensko v Bratislavě a podle potřeby pobočkami.

Zřizovati, slučovati nebo zrušovati banky je dovoleno jen se souhlasem vlády. Návrhy podává ministr financí. Opatření, k němuž dojde, vyhlásí ministr financí v Úředním listě.

Banky podléhají daňové povinnosti podle předpisů o podnicích veřejně účtujících a poplatkové povinnosti podle poplatkového zákona s jeho změnami a doplňky. Od svého vzniku podléhají poplatkovému ekvivalentu podle § 1, odst. 2, písm. a) zákona ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb., o poplatkovém ekvivalentu, při čemž se však na ně nevztahují ustanovení § 8 a § 17, odst. 1 téhož zákona.

Předpisy o akciových bankách a jim neodporující předpisy o akciových společnostech platí obdobně i o bankách, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Banky se řídí stanovami, o nichž se usnáší představenstvo. Stanovy, jejich změny a doplňky schvaluje ministr financí.

Peněžní ústavy reviduje ministerstvo financí zvláštními revisními orgány.

Účelem revise jest zkoumání obchodní činnosti a hospodaření peněžních ústavů, jakož i zjišťování, zda peněžní ústavy zachovávají platné předpisy a pokyny a zdali jejich hospodaření je v souladu se schváleným finančním plánem a veřejnými zájmy vůbec.

Podrobnosti o způsobu, rozsahu a době revisí, jakož i o revisních zprávách, stanoví ministerstvo financí.

Ministerstvo financí vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení, kdy zahájí revisní činnost (§ 53); tím dnem se zrušuje Revisní jednota bank, zapsané společenstvo s ručením obmezeným v Praze, a ustává činnost revisního odboru Národní banky Československé, oblastního ústavu pro Slovensko v Bratislavě.

Likvidaci práv a závazků Revisní jednoty bank (odstavec 1) provede ministerstvo financí tím způsobem, že převede jmění určené ke zvýšení pensijních důchodů jejích zaměstnanců na Ústřední národní pojišťovnu a proplatí členské podíly ve jmenovité hodnotě. Zbytek likvidačního jmění připadá státu.

Zaměstnanci Revisní jednoty bank (revisního odboru Národní banky Československé, oblastního ústavu pro Slovensko v Bratislavě) budou nadále vykonávati svou služební činnost u ministerstva financí. Ustanovení § 7, odst. 2 až 4 platí obdobně.

Revisní orgánové ministerstva financí (§ 53) nesmějí se státi do pěti let po rozvázání služebního poměru bez svolení ministerstva financí zaměstnanci peněžního ústavu.

Placení bez hotových má účinky placení hotovými.

Peněžní ústavy jsou povinny prováděti mezi sebou platební styk zásadně bez hotových. Ministr financí může o tom vydati peněžním ústavům závazné směrnice pro provádění platebního styku bez hotových.

Ministerstvo financí stanoví vzor jednotných tiskopisů nebo listin, jimiž se obstarává platební styk bez hotových mezi peněžními ústavy. Listiny, vyhotovené podle tohoto vzoru a vydané výhradně ku provedení platebního styku bez hotových, jsou osvobozeny od poplatků. Osvobození se nevztahuje na listiny znějící na řad nebo na majitele.

Kdo úmyslně nebo z hrubé nedbalosti jedná proti tomuto zákonu nebo proti předpisům na jeho podkladě vydaným, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, okresním národním výborem pro přestupek pokutou do 500.000 Kčs nebo vězením do šesti měsíců. Byla-li uložena pokuta, buď zároveň pro případ její nedobytnosti vyměřen náhradní trest vězení podle míry provinění do šesti měsíců.

Dopustí-li se přestupku orgán právnické osoby, který je povolán podle zákona ji zastupovati, musí býti trest uložen tomuto orgánu. Skládá-li se tento orgán z několika fysických osob, jsou odpovědny všechny.

Přesunouti placení pokuty na peněžní ústav jest zakázáno. Úmluvy tomu odporující jsou nicotné.

Trestní řízení lze zahájiti jen na návrh ministerstva financí. Tento návrh může býti až do vyhlášení trestního nálezu odvolán.

Kdo vystaví šek, ač nemá sám nebo ten, za koho jedná, za šekovníkem pohledávku postačující k jeho úhradě, bude potrestán, nebude-li pohledávka ze šeku při jeho předložení zaplacena, soudem pro přestupek, nejde-li o čin přísněji trestný, vězením od jednoho do šesti měsíců.

Ústavy lidového peněžnictví platí poplatkový ekvivalent ze jmění, které na ně bylo převedeno nebo přešlo při sloučení nebo přeměně (§ 23) až do konce desetiletí 1941 až 1950 v dosavadní výši.

Zrušují se předpisy o vybírání poplatku z právních listin (vkladních knížek), vydaných při výkonu oprávnění, propůjčeného různým ústavům, přijímati peníze na běžný účet, t. j. k užitečnému upotřebení, proti tomu, že se peníze vrátí ihned na požádání nebo po uplynutí výpovědní lhůty, pokud bylo stanoveno odváděti za tyto listiny procentní poplatek; kolkové poplatky z uvedených listin se rovněž nevybírají.

Platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, odporujících tomuto zákonu, se s výhradou ustanovení §§ 62 až 64 zrušuje.

Zrušují se zejména ustanovení vládního nařízení ze dne 13. března 1941, č. 113 Sb., o dohledu a jinaké působnosti ministerstva financí v oboru peněžnictví, nařízení s mocí zákona ze dne 16. ledna 1941, č. 11 Sl. z., o soustředění působnosti ve věcech peněžních ústavů a peněžních podniků v ministerstvu financí jakož i o úpravě některých poměrů v peněžnictví, a §§ 7 až 9, 11 až 19, 21 a 22, § 23, odst. 1 a § 24 dekretu č. 102/1945 Sb.

V § 32 dekretu č. 102/1945 Sb. se čárka za slovem „trhu“ nahrazuje tečkou a poslední vedlejší věta se škrtá. Jako další ustanovení se připojují tyto věty: „Banka jest povinna vyžádati si k takovému opatření souhlasu ministerstva financí. Stejně jest postupovati i při prodeji podstatných majetkových částí takového podniku.“

Ustanovení zákona ze dne 1. března 1948, č. 51 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských, se mění takto:

Zaměstnance zrušené Ústřední (Oblastní) správy bank převezmou banky - národní podniky podle rozhodnutí ministerstva financí.

Dnem sloučení nebo přeměny všech hospodářských spořitelen a okresních záložen hospodářských podle § 23 pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti:

Ministr financí vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení podle odstavce 1, kterého dne předpisy tam uvedené pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti.

Ministr financí se zmocňuje, aby nařídil sloučení skupin příslušníků Všeobecného fondu peněžních ústavů v republice Československé, zřízených podle § 5 zákona ze dne 10. října 1924, č. 238 Sb., kterým se zřizuje Všeobecný fond peněžních ústavů v republice Československé, ve znění bankovního zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb., a stanovil podmínky pro toto sloučení.

Pokud před účinnosti tohoto zákona byla učiněna opatření, odpovídající jeho ustanovením, považují se za učiněná podle něho.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.