48/1991 Zb.
Vyhlásené znenie
Obsah zobrazeného právneho predpisu má informatívny charakter.
História |
|
|
---|---|---|
Dátum účinnosti | Novela | |
1. | Vyhlásené znenie | |
2. | 15.02.1991 - |
Otvoriť všetky
Číslo predpisu: | 48/1991 Zb. |
Názov: | Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky o očkování proti přenosným nemocem |
Typ: | Vyhláška |
Dátum schválenia: | 29.01.1991 |
Dátum vyhlásenia: | 01.02.1991 |
Autor: | Ministerstvo zdravotnictví České republiky |
Právna oblasť: |
|
Nachádza sa v čiastke: |
48
VYHLÁŠKA
ministerstva zdravotnictví České republiky
ze dne 29. ledna 1991
o očkování proti přenosným nemocem
Ministerstvo zdravotnictví České republiky stanoví podle § 70 odst. 1 písm. c) a § 71 odst. 1 a 2 písm. a) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu:
§ 1
Úvodní ustanovení
Touto vyhláškou se upravuje postup při provádění povinného očkování proti přenosným
nemocem u jednotlivých druhů očkování, stanovených právními předpisy.1)
Pravidelné očkování
§ 2
Očkování proti tuberkulóze
(1)
Základní očkování proti tuberkulóze se provede nejdříve čtvrtý den a nejpozději v
šestém týdnu po narození dítěte.
(2)
Přeočkování proti tuberkulóze se provede, je-li to třeba podle výsledku tuberkulínové
zkoušky provedené ve čtrnáctém roce věku dítěte.
(3)
U osob mladších 30 let, které jsou vystaveny zvýšenému nebezpečí nákazy tuberkulózou
v rodinném prostředí, se provádějí zkoušky v ročních lhůtách a negativně reagující
osoby se přeočkují.
§ 3
Očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli
(1)
Základní očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se provádí u dítěte v době
od započatého devátého týdne života tak, aby poslední dávka byla dána dříve, než dosáhne
prvního roku života.
(2)
Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se provede v kalendářním roce,
v němž dítě dosáhne třetího roku života a pak v šestém roce života.
(3)
Další přeočkování proti tetanu se provede ještě ve čtrnáctém roce života a pak vždy
v desátém roce po předchozím přeočkování.
§ 4
Očkování proti přenosné dětské obrně
(1)
Základní očkování proti přenosné dětské obrně se provede živou očkovací látkou, a
to nejdříve první den desátého týdne, nejpozději před uplynutím osmnáctého měsíce
života.
(2)
Přeočkování se provede v kalendářním roce následujícím po roce, v němž bylo provedeno
základní očkování, a dále u dětí ve třináctém roce života.
§ 5
Očkování proti spalničkám a příušnicím
(1)
Základní očkování proti spalničkám a příušnicím se provede živou očkovací látkou,
a to nejdříve první den patnáctého měsíce života; očkuje se kombinovanou očkovací
látkou.
(2)
Přeočkování se provede za šest až deset měsíců po provedeném základním očkování,
pokud lékař, který provádí očkování, nestanoví se zřetelem na zdravotní stav dítěte
(např. horečnaté onemocnění) pozdější termín.
§ 6
Očkování proti zarděnkám
Očkování proti zarděnkám se provádí živou očkovací látkou u dětí, které dovršily druhý
rok svého života a u dívek znovu ve dvanáctém roce života.
Zvláštní očkování
§ 7
U osob, které jsou při své pracovní činnosti vystaveny zvýšenému nebezpečí nákazy
tuberkulózou, virovou hepatitidou B, chřipkou a vzteklinou, se provede základní očkování,
popřípadě přeočkování proti těmto nemocem před započetím takové činnosti; přeočkování
proti tuberkulóze se provede, je-li to podle výsledku imunologické zkoušky potřebné.
§ 8
(1)
Podle § 7 jsou povinni podrobit se očkování proti:
a)
tuberkulóze osoby činné na odděleních tuberkulózy a respiračních nemocí, patologie,
soudně lékařských a v laboratořích pro mikrobiologickou diagnostiku tuberkulózy zdravotnických
zařízení, dále osoby činné ve veterinárních zařízeních a při ošetřování, popřípadě
porážení zvířat stižených tuberkulózou, jakož i jiné osoby, které v důsledku svého
zaměstnání přicházejí do přímého styku s tuberkulózou lidí nebo zvířat;
b)
virové hepatitidě B osoby činné na hemodialyzačních a imunologických pracovištích,
odděleních klinické hematologie, klinické biochemie, infekčních, interních, chirurgických,
ortopedických, urologických a anesteziologickoresuscitačních odděleních, v laboratořích
pro diagnostiku virových hepatitid zdravotnických zařízení, studující lékařských fakult
a zdravotnických škol;
c)
vzteklině osoby činné v laboratořích, kde se pracuje s virulentními kmeny virů vztekliny;
d)
chřipce osoby činné ve zdravotnictví, v zařízeních sociální péče, v ozbrojených silách,
ozbrojených bezpečnostních sborech a bezpečnostních službách a osoby činné v hornictví,
energetice, dopravě a dalších významných hospodářských oblastech.
(2)
Osoby, které byly očkovány proti virové hepatitidě B podle odstavce 1 písm. b) se
počínaje rokem 1992 přeočkují po uplynutí čtyř let od ukončení základního očkování
jednou dávkou očkovací látky proti virové hepatitidě B. Tam, kde jsou pro to vytvořeny
podmínky, je možné zahájit toto přeočkování již v roce 1991.
(3)
Tam, kde jsou vytvořeny podmínky pro vyšetřování anti HBs protilátek, se u osob očkovaných
proti virové hepatitidě B podle odstavce 1 písm. b) provede toto vyšetření za jeden
až dva měsíce po poslední dávce základního očkování. Osoby, u kterých se zjistí hladiny
anti HBs protilátek nižší než 0,1 IU/ml, se přeočkují za šest měsíců jednou dávkou
očkovací látky; za dva měsíce po tomto přeočkování se provede znovu vyšetření anti
HBs protilátek. Pokud po tomto vyšetření bude hladina anti HBs protilátek nižší než
0,1 IU/ml, očkovaná osoba se na tuto skutečnost a nutnost zvýšené ochrany před nákazou
upozorní a dále se v přeočkování nepokračuje.
(4)
U osob, které byly přeočkovány podle odstavce 2, se provede tam, kde jsou pro to
vytvořeny podmínky, za jeden až dva měsíce po přeočkování, vyšetření anti HBs protilátek.
Pokud hladiny anti HBs protilátek budou nižší než 0,1 IU/ml, přeočkovaná osoba se
na tuto skutečnost a nutnost zvýšené ochrany před nákazou upozorní a dále se v přeočkování
nepokračuje.
(5)
Očkování proti virové hepatitidě B se nemusí podrobit osoby s prokazatelně prožitým
onemocněním virovou hepatitidou B a osoby s titrem protilátek proti HBsAg přesahujícím
0,1 IU/ml.
(6)
Očkování proti virové hepatitidě B je předpokladem pro výkon práce na stanovených
odděleních a pracovištích zdravotnických zařízení [odstavec 1 písm. b)].
(7)
Na pracoviště hemodialyzační, na oddělení klinické biochemie a na infekční oddělení
zdravotnického zařízení smějí být osoby, které na nich nebyly dosud činné, zařazeny
nejdříve po podání druhé dávky očkovací látky a na ostatní pracoviště a oddělení zdravotnického
zařízení uvedená v § 8 odst. 1 písm. b) po podání prvé dávky očkovací látky za předpokladu,
že očkování bude v předepsaných termínech ukončeno. Není-li to z provozních a organizačních
důvodů možné, lze ve výjimečných případech očkování zahájit neprodleně po nástupu
na pracoviště při současné aplikaci jedné dávky preparátu Hepaga.
(8)
Odmítne-li osoba podléhající očkování proti virové hepatitidě B podrobit se očkování,
sepíše s ní vedoucí oddělení (pracoviště) prohlášení podle přílohy této vyhlášky,
které se připojí k jejímu zdravotnímu záznamu; dále se postupuje podle zákoníku práce.
(9)
V pochybnostech, zda jde o osoby povinné podrobit se zvláštnímu očkování, rozhodne
příslušný orgán hygienické služby.2)
§ 9
Mimořádné očkování
(1)
Vznikne-li nebezpečí epidemie nebo vyžadují-li to jiné důležité zdravotní zájmy,
hlavní hygienik České republiky nebo s jeho souhlasem krajský hygienik nařídí mimořádné
očkování proti přenosným nemocem všeho obyvatelstva nebo určité skupiny. Mimořádné
očkování určitých skupin obyvatelstva proti některým přenosným nemocem hlavní hygienik
České republiky nařídí také v případech, kdy současný stav vědy nedává předpoklady
k zavedení pravidelného očkování.
(2)
Podle odstavce 2 se provádí očkování:
a)
proti chřipce každý rok u osob trpících chronickými nespecifickými onemocněními dýchacích
cest, chronickým onemocněním srdce, cév a ledvin nebo diabetem,
b)
proti virové hepatitidě B
1.
u novorozenců HBsAg pozitivních matek a u osob zařazených do pravidelné dialyzační
léčby,
2.
u dalších skupin osob činných na jiných pracovištích zdravotnických zařízení se zřetelem
k místním podmínkám, epidemiologické situaci, zejména s přihlédnutím k výši specifické
nemocnosti, které určí krajský hygienik,
3.
proti zarděnkám vybraných skupin seronegativních žen produkčního věku.
§ 10
Očkování osob odjíždějících do ciziny a osob přijíždějících z ciziny
(1)
Českoslovenští státní příslušníci jsou povinni podrobit se před cestou, před níž
musí být očkováni podle mezinárodních zdravotnických předpisů,3) včas očkováni nejen proti choleře, moru a žluté zimnici, ale podle potřeby i proti
jiným přenosným nemocem, které určí hlavní hygienik České republiky. Povinnost podrobit
se očkování proti přenosným nemocem, určeným hlavním hygienikem České republiky, zaniká
po uplynutí dvou měsíců od jejího stanovení, neurčí-li hlavní hygienik České republiky
jinak.
(2)
Cestující ze států, které určí hlavní hygienik České republiky, jsou povinni předložit
zdravotnické službě v hraničních přechodech, popřípadě jiným hraničním orgánům k tomu
pověřeným, mezinárodní osvědčení o očkování. Nemohou-li cestující předložit osvědčení
o očkování, musí být vyzváni, aby se dali očkovat. Po očkování jsou během inkubační
doby pod zvýšeným zdravotnickým dozorem. Odmítnou-li očkování, může být podle epidemiologické
situace buď zakázán vjezd nebo průjezd, nebo jim může být nařízena na dobu inkubace
karanténa, popřípadě ve výjimečných případech zvýšený zdravotnický dozor.
§ 11
Očkování při úrazech, poraněních a nehojících se ranách
Při úrazech, poraněních, bércových vředech a jiných nehojících se ranách, u nichž
je nebezpečí onemocnění tetanem, se očkuje proti tomuto onemocnění; při pokousání
nebo poranění podezřelým zvířetem se očkuje také proti vzteklině.
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 12
(1)
U dětí narozených v době od 1. ledna 1991 do 31. prosince 1991, které mají trvalý
pobyt ve Středočeském, Východočeském a Jihočeském kraji, se neprovede základní očkování
proti tuberkulóze. Tyto děti se podrobí ve třetím a šestém roce života a dále při
podezření na infekci nebo onemocnění tuberkulózou intradermálnímu tuberkulínovému
testu.
(2)
U dětí uvedených v odstavci 1, které změní místo trvalého pobytu tak, že již nebude
v kraji Středočeském, Východočeském nebo Jihočeském, se provede základní očkování
proti tuberkulóze v nejbližším možném termínu. Stejně se provede základní očkování
proti tuberkulóze u dětí uvedených v odstavci 1, jejichž rodiče nebo jiné osoby, které
mají dítě v trvalé péči, budou žádat provedení očkování.
§ 13
(1)
Počínaje dnem 1. ledna 1992 se na území České republiky neprovádí základní očkování
proti tuberkulóze, s výjimkou dětí, jejichž rodiče nebo osoby, které mají dítě v trvalé
péči, budou žádat provedení očkování, dětí ohrožených rizikem tuberkulózy (např. děti
v kontaktu s tuberkulózním nemocným) a dětí, u nichž byl výsledek intradermálního
tuberkulínového testu ve věku čtrnácti let negativní (§ 2 odst. 2).
(2)
Děti narozené od 1. ledna 1992 se podrobí ve třetím a šestém roce života a dále při
podezření na infekci nebo onemocnění tuberkulózou intradermálnímu tuberkulínovému
testu.
§ 14
U žáků všech středních škol, speciálních středních škol a učilišť, kteří nepředloží
doklad o základním očkování a přeočkování proti spalničkám, se provede očkování proti
této nákaze.
§ 15
Zrušuje se výnos ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické
republiky – hlavního hygienika České socialistické republiky č. 1/1989 Věstníku ministerstva
zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky, oznámený v částce 41/1988
Sb.
§ 16
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. února 1991.
Ministr:
MUDr. Bojar CSc. v. r.
MUDr. Bojar CSc. v. r.
1)
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.
Vyhláška č. 91/1984 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem.
Vyhláška č. 91/1984 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem.
2)
§ 75 zákona č. 20/1966 Sb.
3)
Mezinárodní zdravotnický řád přijatý na 22. světovém zdravotnickém shromáždění v
Bostonu v r. 1969.
Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 189/1948 Sb., o zřízení a Ústavě Světové zdravotnické organizace a o Protokolu o Mezinárodním úřadu zdravotnictví, přijatých dne 22. 7. 1946 na Mezinárodní zdravotnické konferenci v New Yorku.
Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 189/1948 Sb., o zřízení a Ústavě Světové zdravotnické organizace a o Protokolu o Mezinárodním úřadu zdravotnictví, přijatých dne 22. 7. 1946 na Mezinárodní zdravotnické konferenci v New Yorku.