247/1992 Zb.

Řád výkonu trestu odnětí svobody v nápravně výchovných ústavech České republiky (dále jen „Řád výkonu trestu“) podrobněji upravuje provádění nápravně výchovné činnosti a s tím spojená práva a povinnosti odsouzených.

Řád výkonu trestu upravuje výkon trestu odnětí svobody (dále jen „trest“) ve všech nápravně výchovných ústavech, nápravně výchovných ústavech pro mladistvé a ústavech pro výkon vazby, pokud se v nich též vykonává trest, na území České republiky (dále jen „ústav“).

Základním organizačním článkem, ve kterém se provádí nápravně výchovná činnost, je kolektiv odsouzených. Odsouzení jsou do kolektivů zařazováni s přihlédnutím k jejich osobnosti, zpravidla v počtu 20 až 30 odsouzených na jednoho samostatného vychovatele.

Poradní sbor je poradním orgánem ředitele ústavu. Projednává metodické a koncepční otázky penitenciární teorie a praxe a doporučuje uplatňování nových poznatků, forem a metod nápravně výchovné činnosti.

Členy poradního sboru jsou zástupci ředitele ústavu, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) a jeho zástupci, psychologové, sociální pracovníci, sociolog a ústavní lékař. Podle potřeby může ředitel ústavu přizvat ostatní pracovníky ústavu a jiné osoby z občanského života, soudce, prokurátory, zástupce jiných státních orgánů a obecních úřadů.

Kulturně výchovná práce zahrnuje zejména:

Kulturně výchovné akce se konají v době osobního volna a účast na nich je dobrovolná.

Odsouzeným se na jejich objednávku a náklad zajišťuje odběr denního tisku a časopisů. Denní tisk a časopisy mohou odsouzeným předplatit nebo zasílat též příbuzní nebo jiné osoby, organizace nebo zájmová sdružení občanů.

Ředitel ústavu může povolit, aby si odsouzení vydávali vlastní ústavní časopis.

Ředitel ústavu nebo jím pověřený příslušník Sboru zakáže rozšiřování a přechovávání tiskovin nebo materiálů propagujících národní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, fašismus a podobná hnutí, jakož i tiskovin nebo materiálů s pornografickým obsahem nebo obsahujících popis výroby a použití psychotropních látek, jedů a výbušnin.

Odsouzeným se umožňuje, aby v zájmových kroužcích rozvíjeli své tvůrčí schopnosti, rozšiřovali své vědomosti, popřípadě vyráběli drobné výtvarné předměty. O předmětech zhotovených z materiálu poskytnutého ústavem musí být vedena přesná a průkazná evidence. Ředitel ústavu může povolit, aby odsouzený zhotovenou věc daroval blízkým osobám nebo si ji po skončení výkonu trestu ponechal; jinak je zhotovená věc majetkem ústavu.

Odsouzeným se umožňuje sledování rozhlasového a televizního vysílání. Rozsah sledování televizních pořadů určí ředitel ústavu.

Odsouzeným se v ústavu umožňuje pravidelně, nejméně jednou za dva týdny, sledování filmů, popřípadě filmů z videokazet.

Vlastní kulturní, vzdělávací a zábavné pořady mohou odsouzení pořádat jen jsou-li v souladu s posláním nápravně výchovné činnosti a po předchozím povolení ředitele ústavu.

Vzdělávání odsouzených ve výkonu trestu se provádí v souladu s příslušnými obecně závaznými předpisy.

Z dokladu o vzdělání nesmí být patrno, že byl získán ve výkonu trestu.

Je zakázáno školit odsouzené v zacházení se zbraněmi, s výbušninami, psychotropními látkami a jedy.

Duchovní službu v ústavu vykonávají osoby pověřené vedením příslušné církve nebo náboženské společnosti. Ústav vytváří pro duchovní péči o odsouzené co nejpříznivější podmínky. Odsouzený nesmí být k účasti na bohoslužbách a k rozhovorům s duchovním nijak nucen, v účasti mu nesmí být přímo ani nepřímo žádným způsobem bráněno.

Duchovní služba v ústavu je prováděna zásadně v mimopracovní době odsouzených, v souladu s ústavním řádem, a to zpravidla v čase vymezeném časovým rozvrhem dne.

Ústav zabezpečí po dohodě s duchovními vhodné prostory pro bohoslužby, vhodné místnosti pro poskytnutí individuální duchovní služby. Ústav je povinen zabezpečit vhodné podmínky pro soukromí při poskytování individuální duchovní služby. Není přípustné, aby odsouzený byl dotazován, čeho se jeho rozhovor s duchovním týkal.

Duchovní je oprávněn navštěvovat odsouzené umístěné na lůžkových částech zdravotnických zařízení Sboru jen se souhlasem příslušného lékaře.

Odsouzenému, který vykonává kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení nebo samovazby, se na jeho žádost umožní individuální duchovní služba.

Duchovní je povinen dodržovat právní předpisy platné pro výkon trestu a respektovat ústavní řád.

Odsouzení jsou vhodným způsobem informováni o možnosti návštěvy bohoslužeb a o možnostech poskytnutí individuální duchovní služby.

Požádá-li odsouzený o poskytnutí duchovní služby, informuje ústav o této žádosti neprodleně zástupce příslušné církve nebo náboženské společnosti.

Odsouzený má právo mít u sebe duchovní a náboženskou literaturu podle vlastní volby.

Duchovní je oprávněn požádat ústav o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného a o umožnění nahlédnout do jeho osobního spisu; této žádosti ústav vyhoví, pokud s tím odsouzený souhlasí.

Orgány církve nebo náboženské společnosti z místa bydliště odsouzeného nebo mající vztah k odsouzenému jsou oprávněny požádat o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného; této žádosti ústav vyhoví, pokud odsouzený s podáním takové zprávy souhlasí. Na požádání zašle ústav orgánu církve nebo náboženské společnosti též „Oznámení o nadcházejícím propuštění osoby z výkonu trestu odnětí svobody“.

Zájmové sdružení občanů působící v souladu s obecně závaznými právními předpisy, které má vztah k odsouzenému, může pověřit své zástupce návštěvami odsouzeného. Návštěvy se uskuteční v mimopracovní době v termínu stanoveném ředitelem ústavu a nejsou započítávány do návštěv blízkých osob.

Zájmová sdružení občanů z místa bydliště odsouzeného nebo mající vztah k odsouzenému jsou oprávněna požádat o podání zprávy o chování a zdravotním stavu odsouzeného; této žádosti ústav vyhoví, pokud odsouzený s podáním takové zprávy souhlasí. Na požádání zašle ústav zájmovému sdružení občanů též „Oznámení o nadcházejícím propuštění osoby z výkonu trestu odnětí svobody“.

Zájmové sdružení občanů se může ve spolupráci s ústavem podílet na řešení sociálních problémů odsouzených a vytváření příznivých sociálních podmínek pro jejich život po propuštění z výkonu trestu.

Orgány státní správy, místní samosprávy (obecní úřady), popřípadě jiné organizace než zájmová sdružení občanů se kromě úkolů vyplývajících z obecně závazných právních předpisů mohou podílet na nápravně výchovné činnosti, a to po dohodě s ředitelem Sboru nebo ředitelem ústavu. Zejména se podporuje účast sociálních kurátorů při přípravě odsouzených pro život na svobodě.

Odsouzení nastupují do výkonu trestu v určených ústavech. Přijímání odsouzených, kteří se sami dostavili k výkonu trestu, se provádí zpravidla v pracovních dnech v době od 07.00 do 15.00 hodin.

Podle ustanovení této hlavy se postupuje i u odsouzených, kteří nastupují výkon trestu přímo po předcházející vazbě nebo byli do výkonu trestu předvedeni.

Odsouzený může být přijat do výkonu trestu na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu a nařízení výkonu trestu nebo výzvy soudu k nastoupení výkonu trestu anebo příkazu soudu k dodání odsouzeného do výkonu trestu.

Při přijímání odsouzeného do výkonu trestu se u něho provede důkladná osobní prohlídka, a to osobou stejného pohlaví.

Po důkladné osobní prohlídce se u odsouzeného provedou potřebná hygienická a protiepidemická opatření. Odsouzený se podrobí vstupní lékařské prohlídce.

Odsouzený si může u sebe ponechat fotografie, dopisy, písemnosti související s trestním řízením, které bylo proti němu vedeno, vlastní knihy a časopisy v množství přiměřeném možnostem jejich uložení v poskytnuté skříňce. Odsouzený může mít u sebe též vlastní bateriový radiopřijímač nebo magnetofon, kapesní nebo náramkové hodinky, elektrický holicí strojek a základní hygienické potřeby. O ponechání jiných věcí rozhoduje ředitel ústavu nebo jím pověřený příslušník Sboru. Ostatní věci se převezmou do úschovy; podrobnosti o úschově osobních věcí stanoví zvláštní předpisy.

Odsouzený při nástupu výkonu trestu vyplní dotazník. Na odsouzeného se založí osobní spis.

O nástupu výkonu trestu se odešle hlášení soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, okresnímu (městskému, obvodnímu) útvaru policie příslušnému podle místa pobytu odsouzeného, Ústředním službám Sboru, vojenské správě u vojáků (i v záloze) a u mužů starších 17 let, a pokud jde o důchodce, též příslušnému plátci důchodu.

Před umístěním odsouzeného do příslušného ústavu nebo oddělení se provede psychologické vyšetření jeho osobnosti, zpravidla v diagnostickém středisku; podle výsledku vyšetření ředitelství Sboru rozhodne o umístění odsouzeného do některého ústavu příslušné nápravně výchovné skupiny v rámci vnitřní diferenciace. Psychologické vyšetření odsouzeného je zaměřeno na zjištění konkrétních potřeb jeho resocializace.

O umístění odsouzeného do příslušného ústavu nebo oddělení je třeba rozhodnout co nejdříve po obdržení výsledku psychologického vyšetření osobnosti odsouzeného.

Odsouzené v příslušném ústavu přijímá komise, jejímž předsedou je vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu); členy této komise jsou psycholog, ústavní lékař, sociální pracovník a další příslušníci Sboru určení ředitelem ústavu.

Po přijetí do ústavu se nově přijatí odsouzení ubytují odděleně od ostatních odsouzených. Každý odsouzený se podrobí hygienicko-epidemiologickým opatřením a lékařské prohlídce. Formou školení je seznámen se svými právy a povinnostmi, se zákonem, touto vyhláškou, ústavním řádem a s ostatními náležitostmi, které souvisí s jeho pobytem v ústavu. Odsouzený se upozorní na možnost navázat písemný styk s blízkými osobami. Dále se mu umožní, aby se seznámil s prostředím, kde bude trest vykonávat, s charakterem prací, které se v ústavu nebo na pracovišti vykonávají, jakož i navázat kontakt s příslušníky Sboru zařazenými k výkonu služby (práce) v tomto ústavu. Po dobu plnění těchto opatření odsouzený nepracuje.

Po splnění úkonů uvedených v odstavci 2 se odsouzený zpravidla do 3 dnů předvolá před zařazovací komisi, která s ním projedná obsah nápravně výchovné činnosti, zařadí ho do práce a do kolektivu odsouzených. Odsouzeného si převezme příslušný samostatný vychovatel.

Umísťování odsouzených do jednotlivých výchovných kolektivů odsouzených v rámci ústavu se provádí podle zásad stanovených v § 8 zákona a v § 35 této vyhlášky, přičemž je třeba současně oddělit odsouzené, u nichž je předpoklad příznivé prognózy výchovného ovlivňování od odsouzených obtížněji ovlivnitelných.

V ústavním řádu se stanoví podrobnější podmínky vnitřní diferenciace odsouzených tak, aby během výkonu trestu měl odsouzený na základě slušného chování a úspěšného průběhu výkonu trestu možnost být zařazen do výchovného kolektivu odsouzených s větším rozsahem výhod a mírnějším režimem (systém pozitivní motivace).

O přemístění odsouzeného na dobu delší než 14 dní se na žádost odsouzeného bezodkladně informují jeho blízké osoby.

Odsouzený může přijímat návštěvy blízkých osob v termínech stanovených ředitelem ústavu. Z naléhavých rodinných nebo osobních důvodů může samostatný vychovatel povolit návštěvu častěji i mimo stanovený termín. Pokud je odsouzenému povoleno přijmout návštěvu jiné osoby (§ 12 odst. 2 zákona), nesmí to být na úkor jeho práva přijímat návštěvy blízkých osob.

Odsouzeného mohou zpravidla současně navštívit čtyři osoby včetně nezletilých dětí.

Ředitelé ústavů mohou ve zvlášť odůvodněných případech povolit návštěvu mezi odsouzenými, kteří jsou blízkými osobami. Náklady na eskortu hradí v takovém případě odsouzení.

Návštěva se uskuteční v určených dnech, zpravidla ve dnech pracovního volna nebo pracovního klidu v denní době.

Za průběh návštěv odpovídá určený příslušník Sboru. Před návštěvou poučí odsouzené a návštěvníky o stanovených pravidlech chování při návštěvě a odpovídá na jejich případné otázky. Má právo rozhodovat o výjimkách z ustanovení § 44 odst. 2, jakož i o předčasném ukončení návštěvy v případě porušení stanovených pravidel chování.

Při návštěvách jsou odsouzení povinni chovat se slušně a ohleduplně k ostatním osobám přítomným při návštěvách. Není jim povoleno odevzdávat nebo přijímat peníze, dopisy nebo jiné věci, s výjimkou věcí povolených příslušným samostatným vychovatelem.

Ústav poskytne návštěvníkům na požádání ústní informaci o odsouzeném z hlediska výkonu trestu, a to pokud s tím odsouzený souhlasí.

Návštěvy odsouzených umístěných v lůžkových částech zdravotnického zařízení Sboru jsou možné jen se souhlasem příslušného lékaře.

Před započetím a po skončení návštěvy se u odsouzeného provede osobní prohlídka osobou stejného pohlaví.

Pro návštěvníky je zřízena vhodně vybavená čekárna, včetně koutku pro matky s dětmi. V čekárně je k dispozici zákon, tato vyhláška, ústavní řád a základní informace, zejména o finančních a materiálních náležitostech odsouzených a zdravotnické péči o ně.

Přijetí, jakož i odmítnutí návštěvy odsouzeným nebo osobou, které byla návštěva povolena, se eviduje.

Odsouzený má právo přijímat balíčky do hmotnosti 5 kg za podmínek stanovených v této vyhlášce. Balíček je možno předat při návštěvě nebo zaslat poštou. Pro účely této vyhlášky se balíčkem rozumí rovněž psaní ve smyslu zvláštního předpisu,²) pokud takovéto psaní obsahuje potraviny nebo jiné věci osobní potřeby.

Balíček s potravinami a jinými věcmi osobní potřeby odevzdaný při návštěvě se odsouzenému vydá zpravidla ihned při návštěvě, přičemž se obsah balíčku prohlédne a zkontroluje, nepřevezmou se věci nepovolené nebo takové, které by mohly ohrozit zdraví odsouzeného. Pokud nebyl balíček odevzdán při návštěvě nebo se návštěva neuskutečnila, může být balíček zaslán poštou.

Balíček nesmí též obsahovat zejména cennosti, peníze, zbraně, alkoholické nápoje (včetně piva), výrobky obsahující líh, potraviny podléhající rychlé zkáze, včetně doma připravených potravinových konzerv, tiskoviny nebo materiály propagující národní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, fašismus a podobná hnutí, násilí a krutost, jakož i tiskoviny nebo materiály s pornografickým obsahem nebo obsahující popis výroby a použití psychotropních látek, jedů a výbušnin.

Pokud balíček obsahuje léky a léčiva, rozhodne o jejich vydání a používání odsouzeným příslušný lékař.

Přijatý balíček se zapíše do knihy balíčků, ve které odsouzený potvrdí jeho příjem, včetně neporušenosti obalu, pokud byl balíček zaslán poštou. V knize se uvede hmotnost balíčku a eventuálně nevydané věci z něho. Nevydané věci z balíčku, který odsouzený obdržel poštou, se odešlou zpět na náklady odsouzeného nebo odesílatele, popřípadě se uloží do osobních věcí odsouzeného. Tuto skutečnost potvrdí odsouzený v knize balíčků podpisem.

Pokud byly odsouzenému zaslány peníze, převedou se na jeho konto, o čemž se odsouzený vyrozumí. Nesouhlasí-li s tím odsouzený, peníze se vrátí odesílateli.

V ústavu se pro odsouzené zřizují prodejny s potravinářským, drogistickým a průmyslovým zbožím. Sortiment zboží určuje ředitel ústavu v dohodě s orgánem hygienické služby Sboru. V prodejnách si zboží odsouzení kupují za vlastní finanční prostředky, které se jim vyplácí v hotovosti.

Ředitel ústavu může určit maximální částku, kterou smí mít odsouzený u sebe, peníze převyšující tuto částku se uloží na konto osobních peněz.

Prodej veškerých alkoholických nápojů, jejich přechovávání, výroba a konzumace jsou zakázány.

Do knihoven pro odsouzené se zařazuje beletrie a odborná literatura včetně cizojazyčné.

Všechny knihovny pro odsouzené jsou v přiměřeném počtu s ohledem na možnosti ústavu vybaveny zákonem, touto vyhláškou, základními předpisy z oboru ústavního, občanského, rodinného, trestního, pracovního, sociálního a obchodního práva, a s nimi související literaturou, jakož i mezinárodními dokumenty o lidských právech.

Knihovny pro odsouzené jsou vybaveny též náboženskou literaturou.

Odsouzený má právo nahlížet do písemností založených v jeho osobních věcech a obdržet informace o stavu svých finančních a jiných náležitostí, o kterých je ústav informován.

Odsouzený se neodkladně vyrozumí o úmrtí nebo těžké chorobě blízké osoby, pokud jsou ústavu známy.

O vážném onemocnění nebo zranění odsouzeného musí být neodkladně informovány jeho blízké osoby.

Lékař je povinen podat řediteli ústavu zprávu, pokud zjistí, že zdraví odsouzeného bylo nebo by mohlo být škodlivě postiženo trvajícím výkonem trestu nebo některou z jeho podmínek.

Hygienická nezávadnost stravy a hygienické podmínky v ústavu se pravidelně kontrolují.

Odsouzení jsou povinni dbát na osobní hygienu a dodržovat hygienické a protiepidemické předpisy.

Odsouzení jsou povinni se podrobit, pokud to vyžaduje jejich zdravotní stav, popřípadě zdravotní situace v ústavu nařízeným zdravotnickým opatřením, jakož i přesně dodržovat léčebné postupy určené lékařem.

Odsouzeným je zakázáno požívat léky lékařem nepředepsané nebo nepovolené nebo v jiném než lékařem předepsaném a povoleném množství.

V případě odmítání stravy se odsouzený umístí odděleně od ostatních odsouzených a je pod lékařským dohledem.

V každém ústavu se na místech běžně dostupných odsouzeným zřizují uzamykatelné schránky, do kterých odsouzení vhazují své žádosti, stížnosti a návrhy adresované státním orgánům a korespondenci s advokátem (§ 12 odst. 1 zákona). Schránky vybírá v pracovních dnech denně určený příslušník Sboru, který nepřichází do přímého styku s odsouzenými při výkonu služby. Konstrukce schránek musí být taková, aby znemožňovala vnější manipulaci s jejich obsahem a aby je bylo možné pečetit.

Po vybrání obsahu schránek se zabezpečí do 24 hodin odeslání všech stížností a žádostí adresátovi.

Odsouzení podávají své žádosti, stížnosti a návrhy v zalepených obálkách tak, aby mohly být bez prodlení odeslány adresátovi. Pokud odsouzený neodešle svou žádost nebo stížnost doporučeně, může na zadní straně obálky uvést své jméno, příjmení a adresu za účelem evidence žádosti nebo stížnosti. Není-li uvedeno jméno, příjmení a adresa odesílatele, ústav písemnost neeviduje.

O rozhovor s osobami uvedenými v § 15 odst. 2 zákona může odsouzený požádat písemně nebo ústně. Taková žádost musí být odeslána nebo sdělena příslušné osobě nejpozději následující pracovní den. Odsouzení musí být informováni o přítomnosti prokurátora nebo orgánu vykonávajícího kontrolu v ústavu a musí jim být umožněno při této příležitosti se na ně obracet přímo.

V ústavu se zřídí zvláštní místnost přiměřeně vybavená pro rozhovory odsouzených s jejich advokáty. Pokud advokát neoznámí návštěvu u odsouzeného předem, uskuteční se návštěva zpravidla v mimopracovní době odsouzeného.

Advokát musí vždy prokázat, že odsouzeného obhajuje nebo zastupuje.

Pokud odsouzený požádá o rozhovor ředitele ústavu, musí mu být takový rozhovor umožněn zpravidla nejpozději do jednoho týdne, v naléhavých případech bezodkladně. Naléhavost případu posuzuje ředitel ústavu podle důvodů žádosti o rozhovor.

Každý odsouzený ve výkonu trestu má právo na ochranu své osobnosti před neoprávněným násilím, jakýmikoliv projevy ponižování lidské důstojnosti a urážkami nebo vyhrůžkami.

Každý příslušník Sboru je povinen, zjistí-li jednání uvedené v odstavci 1 nebo oznámí-li mu odsouzený takový případ, učinit neprodleně nezbytná opatření k zamezení takového jednání a současně oznámit případ řediteli ústavu.

Každý odsouzený je povinen dbát na dodržování práv ostatních odsouzených (odstavec 1), a v případě, že se dozví o jejich porušování, ihned informovat příslušníka Sboru nebo přímo ředitele ústavu.

Ředitel ústavu je povinen důsledně a neodkladně prošetřit každé hlášení, dopis nebo jiný poznatek týkající se porušení práv odsouzeného (odsouzených) a přijmout potřebná účinná opatření k zabránění dalšího porušování těchto práv.

Pokud bylo prokázáno nebo je důvodné podezření, že se jednání uvedeného v odstavci 1 dopustil:

Ředitel ústavu je povinen dbát, aby odsouzení, kteří jsou s ohledem na své psychické vlastnosti, věk, popřípadě zdravotní a tělesný stav snadno zneužitelní k násilí a ponižování lidské důstojnosti, byli odděleni od odsouzených s agresivními sklony; k tomu využívá zejména poznatků lékaře, psychologa, sociologa a vychovatelů.

Každý odsouzený má právo účastnit se řešení otázek, které souvisí se způsobem a organizací života odsouzených v ústavu, a to prostřednictvím účasti na společných setkáních odsouzených s výchovnými pracovníky (komunita).

Každý odsouzený má právo volit členy samosprávy odsouzených (§ 16 zákona) nebo být volen za jejího člena.

Samospráva odsouzených je povinna ve výchovných kolektivech informovat o své činnosti ostatní odsouzené. Úkoly samospráva přijímá a ukládá na společných setkáních se samostatným vychovatelem (vychovatelem specialistou) konaných nejméně jednou za dva týdny, oddílová samospráva na shromáždění oddílu nejméně jednou za měsíc a celoústavní samospráva na shromáždění všech odsouzených (nebo jejich zástupců) nejméně jednou za dva měsíce.

Členství v samosprávě končí uplynutím jednoho roku (§ 16 odst. 1 zákona), odvoláním člena samosprávy kolektivem, vzdáním se členství nebo odchodem odsouzeného z ústavu.

Na správnost tajných voleb členů samosprávy dohlíží volební komise z řad odsouzených. Jejím členem je i příslušný samostatný vychovatel.

Kázeňské odměny (§ 19 zákona) má právo udělovat samostatný vychovatel, vychovatel specialista, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), ředitel ústavu a ředitel Sboru.

Samostatný vychovatel a vychovatel specialista mají právo udělovat tyto kázeňské odměny:

Vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) má právo udělovat kázeňské odměny uvedené v odstavci 2, přičemž peněžitou nebo věcnou odměnu může udělit až do výše 500 Kčs.

Ředitel ústavu a ředitel Sboru mají právo udělovat kázeňské odměny vyplývající ze zákona v plném rozsahu, přičemž peněžitá nebo věcná odměna není finančně omezena.

O udělení kázeňské odměny se pořídí záznam, který se založí do osobního spisu odsouzeného. Udělení kázeňské odměny, její druh a důvod udělení se zaznamenává do osobní karty odsouzeného. Má-li příslušník Sboru za to, že by odsouzenému měla být udělena vyšší kázeňská odměna, než jakou má právo udělit, postoupí věc nadřízenému příslušníkovi Sboru se širší kázeňskou pravomocí nad odsouzenými.

Pochvala se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně nebo před kolektivem odsouzených.

Mimořádné povolení návštěvy se týká pouze jedné návštěvy nad rámec práva odsouzeného na návštěvu; návštěva může být povolena jak osobám blízkým, tak i jiným osobám.

Mimořádné povolení balíčku se může týkat jen jednoho balíčku příslušné váhy.

Kapesné lze zvýšit uvolněním příslušné částky z úložného.

Peněžitou odměnu smí odsouzený použít jako kapesné, požádat o její uložení na konto osobních peněz nebo odeslat rodině, popřípadě osobě, kterou určí.

Kázeňské tresty (§ 20 zákona) má právo ukládat samostatný vychovatel, vychovatel specialista, vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení vazby a trestu), ředitel ústavu a ředitel Sboru.

Samostatný vychovatel a vychovatel specialista mají právo ukládat tyto kázeňské tresty:

Vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) má právo ukládat kázeňské tresty podle zákona s výjimkou umístění do samovazby.

Ředitel ústavu a ředitel Sboru mají právo ukládat kázeňské tresty vyplývající ze zákona v plném rozsahu.

O uložení kázeňského trestu je třeba rozhodnout nejpozději do tří dnů od vyšetření kázeňského přestupku. Kázeňský trest nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského přestupku uplynula doba jednoho roku.

Má-li příslušník Sboru za to, že by odsouzenému měl být uložen přísnější kázeňský trest, než jaký má právo uložit, postoupí věc nadřízenému příslušníkovi Sboru se širší kázeňskou pravomocí nad odsouzenými.

O kázeňském přestupku odsouzeného se sepíše záznam na předepsaném tiskopise. Ze záznamu musí být zřejmé konkrétní údaje o jednání, v němž je spatřován kázeňský přestupek, včetně označení místa, času, způsobu spáchání přestupku a okolností, za nichž byl přestupek spáchán, popřípadě též předpokládaná pohnutka takového jednání. Důkazní prostředky musí být označeny konkrétně, a to takovým způsobem, aby je bylo možno prověřit. Jsou-li důkazním prostředkem výpovědi svědků, uvede se stručný obsah jejich výpovědí s jejich vlastnoručním podpisem. Doznání odsouzeného nezbavuje příslušného služebního funkcionáře Sboru povinnosti přezkoumat a všemi dostupnými prostředky prověřit všechny okolnosti skutku. Důkazním prostředkem je vše, co může přispět k objasnění skutku, zejména vlastní zjištění příslušníka Sboru, výpovědi jiných osob, výpovědi odsouzených, věci a listiny, ohledání apod.

Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil. Vyjádření odsouzeného se písemně uvede v „Hlášení ke kázeňskému řízení“ a odsouzený je podepíše s připojením data. Odmítne-li odsouzený vyjádření podepsat, uvede příslušný služební funkcionář Sboru tuto skutečnost v „Hlášení ke kázeňskému řízení“ včetně důvodu odmítnutí a připojí datum a svůj podpis.

Kázeňský trest lze uložit pouze tehdy, je-li vina odsouzeného prokázána. Při rozhodování o uložení kázeňského trestu je příslušník Sboru povinen přihlédnout též k závažnosti kázeňského přestupku a okolnostem, za nichž byl spáchán, jakož i k dosavadnímu chování odsouzeného. Kázeňský přestupek lze řešit též výchovným pohovorem bez uložení kázeňského trestu; tato skutečnost se vyznačí v záznamu o kázeňském přestupku. Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se vydává písemně a musí obsahovat poučení o opravných prostředcích. Odsouzený potvrdí oznámení rozhodnutí svým podpisem. Odmítne-li, postupuje se obdobně, jako když odsouzený odmítne podepsat své vyjádření.

Odsouzenému se uložení kázeňského trestu sdělí dříve, než se přistoupí k jeho výkonu.

Záznam o uložení kázeňského trestu se založí do osobního spisu odsouzeného; druh a důvod uložení kázeňského trestu se zaznamená do osobní karty odsouzeného.

Proti uložení kázeňského trestu má odsouzený právo podat stížnost (§ 22 zákona) do tří dnů od oznámení rozhodnutí, a to písemně nebo ústně. Byla-li stížnost podána písemně, vyznačí se na ní datum jejího podání. O stížnosti podané ústně se učiní zápis do „Hlášení ke kázeňskému řízení“, v němž se uvedou podstatné důvody stížnosti a datum jejího podání. Stížnost může směřovat jak proti uložení kázeňského trestu, tak i proti jeho druhu a výši. Odkladný účinek má jen stížnost proti uložení propadnutí věci podle § 20 odst. 3 zákona.

O stížnosti proti kázeňskému trestu rozhoduje vždy nejbližší nadřízený příslušník Sboru toho, kdo kázeňský trest uložil.

Je-li stížnost proti kázeňskému trestu podána včas, je příslušný služební funkcionář Sboru povinen přezkoumat, zda je nepochybně prokázáno, že se skutek, v němž je spatřován kázeňský přestupek, stal, zda jej spáchal odsouzený, zda tento skutek je kázeňským přestupkem, jakož i další okolnosti (§ 63 odst. 5). Současně je povinen přezkoumat, zda nebyla překročena kázeňská pravomoc příslušníka Sboru, který kázeňský trest uložil.

Služební funkcionář Sboru, který má právo rozhodnout o stížnosti proti kázeňskému trestu:

Rozhodnutí o stížnosti služební funkcionář Sboru stručně písemně odůvodní v „Hlášení o kázeňském řízení“.

Při změně nebo zrušení kázeňského trestu podle § 65 odst. 2 písm. c) a d) se původně uložený kázeňský trest, pokud byl již částečně vykonán, do nově uloženého kázeňského trestu započítá, a není-li to možné, přihlédne se k tomu při případném dalším ukládání nového kázeňského trestu nebo udělování kázeňské odměny.

Důtka se odsouzenému vysloví ústně, a to buď individuálně nebo před příslušným kolektivem odsouzených.

Kapesné lze snížit až o jednu třetinu, a to až na dobu tří měsíců. Částka, o kterou se kapesné snižuje uložením kázeňského trestu snížení kapesného, se převede na úložné.

Zákaz přijetí balíčků lze uložit na časově vymezené období, nejvýše na tři měsíce, a týká se takového počtu balíčků, jaké měl odsouzený právo v daném období obdržet.

Věc, o jejímž propadnutí bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí o propadnutí věci předá příslušnému finančnímu úřadu oprávněnému realizovat propadnutí věci.

Uzavřené oddělení je zřízeno ve zvláštní budově nebo ve vyčleněném prostoru ubytoven odděleném od místností, ve kterých jsou odsouzení ubytováni. Prostory uzavřeného oddělení musí vyhovovat příslušným hygienickým předpisům.

Odsouzený, kterému byl uložen kázeňský trest umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době, je povinen nastoupit do uzavřeného oddělení v pracovních dnech ihned po skončení pracovní doby a setrvat v něm i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna. Při nástupu do uzavřeného oddělení je odsouzený povinen podrobit se důkladné osobní prohlídce osobou stejného pohlaví. Odsouzený má právo účastnit se vycházek v rozsahu 1 hodiny denně, pokud pracuje v uzavřené místnosti. V uzavřeném oddělení není dovoleno kouřit, mít u sebe tabákové výrobky, radiopřijímač a magnetofon, vařit čaj a kávu. Odsouzenému se umožní navštěvovat kursy, do nichž je zařazen a schůzky psychoterapeutické skupiny nebo poradenské skupiny, do které je zařazen.

Při nástupu kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení je odsouzený povinen podrobit se důkladné osobní prohlídce osobou stejného pohlaví. Odsouzenému se odeberou všechny věci, kterých by mohl použít k úmyslnému způsobení újmy na zdraví sobě nebo jinému. Návštěvy se provádějí odděleně od ostatních návštěv, a to za přímého dozoru příslušníka Sboru. Obdrží-li odsouzený balíček, na který má nárok, vydá se mu až po skončení tohoto kázeňského trestu. Jinak je podroben stejným omezením jako v odstavci 2. Odsouzený má právo účastnit se vycházek v rozsahu 1 hodiny denně. Na celu může být umístěn sám, jestliže jsou pro to vážné důvody bezpečnostní nebo nejsou-li ve výkonu tohoto kázeňského trestu současně alespoň dva odsouzení. Odsouzenému se umožní navštěvovat schůzky psychoterapeutické skupiny nebo poradenské skupiny, do které je zařazen.

Kázeňský trest umístění do samovazby se vykonává v cele k tomu určené; umísťuje se do ní pouze jeden odsouzený. Odsouzený umístěný do samovazby je podroben týmž omezením, jako při celodenním umístění do uzavřeného oddělení. Odsouzený má právo zúčastnit se vycházky v rozsahu 1 hodiny denně.

Výkon kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době, celodenního umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby se odloží nebo přeruší vždy po dobu dočasné pracovní neschopnosti odsouzeného, eskorty, popřípadě výkonu uloženého přísnějšího kázeňského trestu za nově spáchaný kázeňský přestupek.

Pomine-li důvod, pro který byl výkon kázeňského trestu odložen nebo přerušen, odsouzený kázeňský trest nebo jeho zbytek vykoná, a to popřípadě i v jiném ústavu.

O prominutí kázeňského trestu učiní příslušník Sboru, který o něm rozhodl, zápis do „Hlášení ke kázeňskému řízení“ a do osobní karty odsouzeného. Kázeňský trest, který byl prominut, se nevykoná.

Kázeňský trest je oprávněn prominout samostatný vychovatel, do jehož kolektivu je odsouzený zařazen, pokud byl kázeňský trest uložen samostatným vychovatelem, a z dalších příslušníků Sboru ten, který vykonává stejnou nebo vyšší funkci než příslušník Sboru, který kázeňský trest uložil.

Právo rozhodnout o upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu mají příslušníci Sboru uvedení v odstavci 2. Při upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu se postupuje obdobně jako při prominutí kázeňského trestu.

O zahlazení kázeňského trestu je oprávněn rozhodnout příslušník Sboru uvedený v § 70 odst. 2.

Zahlazení kázeňského trestu se vyznačí v „Hlášení ke kázeňskému řízení“, které je založeno v osobním spise odsouzeného a též v osobní kartě odsouzeného, včetně data a důvodu rozhodnutí o zahlazení kázeňského trestu.

Kázeňský trest, který byl zahlazen, se nesmí uvádět v žádném hodnocení odsouzeného a nelze k němu přihlížet při rozhodování o odsouzeném.

O zabavení věci má právo rozhodnout vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu) a ředitel ústavu.

O stížnosti proti zabavení věci rozhoduje ředitel ústavu. Pokud o zabavení věci rozhodl ředitel ústavu, rozhoduje o takové stížnosti ředitel Sboru.

Rozhodnutí o zabavení věci musí obsahovat zejména přesný popis věci, které se týká, a stručné odůvodnění, včetně označení pachatele kázeňského přestupku, pokud je znám, jakož i osob, kterých se toto rozhodnutí přímo týká, jsou-li známy.

Věc, o jejímž zabavení bylo pravomocně rozhodnuto, se spolu s opisem rozhodnutí o zabavení věci předá příslušnému finančnímu úřadu oprávněnému realizovat zabavení věci.

Spáchá-li odsouzený v době výkonu trestu přestupek ve smyslu zákona o přestupcích, vyřídí se takový přestupek cestou kázeňského řízení a eventuálně uložením kázeňského trestu.

Jde-li o přestupek spáchaný v době před výkonem trestu, nelze jej vyřídit uložením kázeňského trestu ve výkonu trestu.

Při rozhodování o přerušení výkonu trestu podle § 35 a § 36 odst. 1 zákona je ředitel ústavu povinen uvážit, zda je tu předpoklad, že odsouzený přerušení výkonu trestu nezneužije. Přitom zpravidla přihlíží k chování a projevům odsouzeného ve výkonu trestu, výsledkům jeho psychologického vyšetření a charakteristice, rodinnému a sociálnímu zázemí a k charakteru jím dříve spáchané trestné činnosti.

Návrh na přerušení výkonu trestu předkládá zpravidla příslušný samostatný vychovatel, do jehož kolektivu je odsouzený zařazen, a projednává jej komise výchovných pracovníků ve složení zástupce ředitele ústavu (předseda komise), vedoucí oddělení výkonu trestu (oddělení výkonu vazby a trestu), psycholog, sociální pracovník a příslušný samostatný vychovatel; návrh předkládá komise řediteli ústavu ke konečnému rozhodnutí.

Ústav má právo podle okolností učinit dotaz u příslušného orgánu sociální péče, popřípadě okresního útvaru policie, a to na rodinné poměry odsouzeného nebo další okolnosti důležité pro rozhodnutí o přerušení výkonu trestu; stanovisko těchto orgánů není pro rozhodnutí ředitele ústavu závazné.

K žádosti odsouzeného, popřípadě k vlastnímu návrhu na přerušení výkonu trestu ze zdravotních důvodů (§ 36 odst. 2 zákona) připojí ředitel ústavu zprávu příslušného lékaře o zdravotním stavu odsouzeného.

Naléhavými rodinnými důvody pro přerušení výkonu trestu jsou skutečnosti, které hluboce zasahují do citového vztahu odsouzeného k blízkým osobám a které zároveň vyžadují neodkladnou přítomnost odsouzeného u rodiny.

Před přerušením výkonu trestu z naléhavých rodinných důvodů si ředitel ústavu ověří uváděné důvody u příslušných orgánů.

O přerušení výkonu trestu se vždy vyrozumí okresní útvar policie a podle potřeby též sociální kurátor, v jehož obvodu se bude odsouzený zdržovat.

O přerušení výkonu trestu se vždy vyrozumí též soud, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.

Každé přerušení výkonu trestu se eviduje a současně se kontroluje, zda po uplynutí stanovené doby odsouzený nastoupil opět do výkonu trestu.

Nevrátí-li se odsouzený včas z přerušení výkonu trestu, oznámí se tato skutečnost neprodleně soudu, který výkon trestu přerušil; v případě, že výkon trestu přerušil ředitel ústavu, oznámení se učiní soudu, který byl podle § 77 odst. 2 o přerušení výkonu trestu vyrozuměn. K tomu, aby byl odsouzený dodán zpět do výkonu trestu, učiní ředitel ústavu potřebná opatření, zejména požádá orgány policie o dodání odsouzeného do výkonu trestu.

V případě uvedeném v odstavci 2 se tato skutečnost řádně prošetří a předá příslušnému prokurátorovi.

Byl-li přerušen výkon trestu za účelem neodkladného poskytnutí léčebné péče, kterou nelze zajistit ve zdravotnickém zařízení ústavu, a to v důsledku toho, že si odsouzený úmyslně způsobil újmu na zdraví, sdělí se tato okolnost neodkladně prokurátorovi vykonávajícímu dozor nad zachováváním zákonnosti v místě, kde se trest vykonává.

Po rozhodnutí o přerušení výkonu trestu podle § 35 a 36 odst. 1 zákona se vždy odsouzený poučí o všech svých povinnostech během přerušení výkonu trestu, pokud o to požádá, zajistí se též informování blízkých osob odsouzeného o jeho příjezdu a době přerušení výkonu trestu.

Při přerušení výkonu trestu podle § 36 odst. 2 zákona se zajistí:

Na dobu přerušení výkonu trestu může být odsouzenému uvolněna z úložného přiměřená finanční částka; její výši určí ředitel ústavu.

Pokud odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou chorobou nebo nevyléčitelnou chorobou duševní, ředitel ústavu na základě návrhu příslušného lékaře neodkladně předloží soudu podnět k upuštění od výkonu zbytku trestu.

K podnětu podle odstavce 1 se vždy připojí zpráva o zdravotním stavu odsouzeného vypracovaná příslušným lékařem.

Žádost odsouzeného o podmíněné propuštění musí být zaslána s příslušnými osobními údaji a údaji uvedenými v rozsudku příslušnému soudu, a to nejpozději do tří pracovních dnů po podání. Nejpozději do jednoho týdne po podání žádosti se zpracuje a odešle příslušnému soudu hodnocení odsouzeného. Podá-li ředitel ústavu vlastní návrh na podmíněné propuštění, připojí hodnocení odsouzeného již k tomuto návrhu. Hodnocení odsouzeného se vypracuje rovněž na dožádání soudu konajícího řízení o podmíněném propuštění, a to nejpozději do jednoho týdne od doručení dožádání.

Hodnocení odsouzeného zpracuje příslušný samostatný vychovatel, do jehož kolektivu je odsouzený zařazen, a projedná je komise výchovných pracovníků uvedená v § 74 odst. 2. Komise může hodnocení vrátit k doplnění nebo přepracování příslušnému samostatnému vychovateli nebo je předloží řediteli ústavu s doporučením ke schválení. Před předložením hodnocení ke schválení řediteli ústavu je komise projedná s odsouzeným, posoudí jeho eventuální námitky, a pokud jim v plném rozsahu nevyhoví, v hodnocení tyto námitky konkrétně uvede, včetně stanoviska k nim. Hodnocení schvaluje a podepisuje ředitel ústavu.

Hodnocení odsouzeného musí být výstižné a objektivní, nesmí v něm být uváděny dohady a domněnky. Musí v něm být zhodnoceno chování odsouzeného ve výkonu trestu a jeho poměr k práci po celou dobu výkonu trestu. Při hodnocení osobních vlastností je třeba využít výsledků psychologického vyšetření odsouzeného. Hodnocení obsahuje též údaje o rodinném a sociálním zázemí odsouzeného, jakož i další okolnosti důležité pro rozhodnutí soudu. Má-li odsouzený uloženo ochranné léčení, které dosud nebylo vykonáno, musí se v hodnocení na tuto skutečnost upozornit. Hodnocení, s výjimkou návrhu ředitele ústavu na podmíněné propuštění, neobsahuje konkrétní doporučení, jak o žádosti rozhodnout; v závěru hodnocení se vždy uvede, jak výkon trestu na odsouzeného zapůsobil z hlediska účelu trestu.

Veřejného zasedání o podmíněném propuštění z výkonu trestu se zúčastní ten samostatný vychovatel, v jehož kolektivu je odsouzený zařazen a v době jeho nepřítomnosti vychovatel, který je pověřen ho zastupovat.

Obdobně jako při zpracování hodnocení odsouzeného pro účely řízení konaného o podmíněném propuštění (§ 81), se postupuje při zpracování hodnocení odsouzeného v řízení konaném o žádosti o milost nebo o přeřazení odsouzeného do vyšší nebo nižší nápravně výchovné skupiny.

Odsouzený se podmíněně propustí na svobodu na písemný příkaz soudu, k němuž je připojeno pravomocné rozhodnutí; oba tyto doklady se založí do osobního spisu odsouzeného. Nabude-li rozhodnutí soudu o podmíněném propuštění právní moci dříve, než je vyhotoveno, zašle se ústavu dodatečně.

V rámci vnitřní diferenciace může být v jednotlivých ústavech vyčleněno oddělení, v němž je činnost příslušníků Sboru zaměřena ve zvýšené míře na přípravu odsouzených pro život na svobodě.

Před propuštěním z výkonu trestu se odsouzenému umožní, aby se vykoupal a oholil a provede se u něho výstupní lékařská prohlídka.

Propuštěnému odsouzenému se vydají jeho osobní věci.

Před propuštěním z výkonu trestu se s každým odsouzeným provede pohovor, ve kterém se zdůrazní jeho povinnost přihlásit se neprodleně po propuštění z výkonu trestu k pobytu a upozorní se na zákonné podmínky osvědčení se ve zkušební době a zahlazení odsouzení.

Při pohovoru se odsouzený poučí též o tom, že je v jeho zájmu nejpozději do tří pracovních dnů po propuštění z výkonu trestu dostavit se na příslušný orgán policie k vyzvednutí občanského průkazu, ke svému zaměstnavateli nebo na úřad práce, popřípadě k sociálnímu kurátorovi, v jehož obvodě má trvalý pobyt nebo v jehož obvodě si zvolí nové místo svého pobytu.

Po skončení pohovoru se odsouzenému předloží k podpisu prohlášení, že byl o těchto skutečnostech před propuštěním z výkonu trestu poučen, a vydá se mu potvrzení o jeho propuštění.

Odsouzení se z výkonu trestu propouštějí denně v době od 08.00 do 16.00 hodin, a to i ti, jimž výkon trestu končí před 08.00 hodinou následujícího dne.

Pokud odsouzený ve výkonu trestu zemře, provede lékař ohledání zemřelého, a to podle obecně závazných právních předpisů.

U zemřelého odsouzeného se vždy provede pitva.

Každé úmrtí odsouzeného se ohlásí příslušnému prokurátorovi, soudu a příslušnému úřadu pověřenému vedením matriky.

Pokud je zde podezření, že smrt odsouzeného nebyla přirozená nebo nastala v souvislosti s trestným činem, uvědomí se též příslušný orgán policie.

O úmrtí odsouzeného se neodkladně uvědomí jeho blízké osoby a oznámí se jim, že si mohou po pitvě tělo zemřelého odsouzeného převzít k pohřbení.

Pokud si blízké osoby převezmou tělo zemřelého odsouzeného k pohřbení, nesou výlohy s tím spojené.

Pohřeb zemřelého, pokud nebyl vypraven blízkými osobami, zařizuje ústav, kde odsouzený zemřel. Pohřeb se uskuteční žehem.

Odsouzení zpravidla nejsou uzamykáni v celách nebo ložnicích, ani v ubytovnách a v denní době (od budíčku do večerky) mají povolen pohyb v prostorách ústavu.

Odsouzení pracují převážně na pracovištích mimo ústav, a to i neoplocených.

Odsouzeným v ústavech první nápravně výchovné skupiny lze povolit volný pohyb mimo ústav při plnění pracovních úkolů.

Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za dva týdny. Návštěva se uskutečňuje zpravidla bez přímého dozoru příslušníka Sboru ve vymezeném prostoru ústavu a umožní se v rozsahu nejméně dvou hodin v mimopracovní době. Odsouzeným se může povolit použít při návštěvě občanský oděv.

Odsouzený má právo na přijetí balíčku do hmotnosti 5 kg jednou za dva týdny.

Do polootevřeného oddělení lze umísťovat odsouzené zařazené do první nápravně výchovné skupiny, a to buď přímo na návrh diagnostického střediska, nebo pokud je toto umístění doporučeno ve vstupním psychologickém vyšetření osobnosti odsouzeného, zejména v případě odsouzených, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé.

Nápravně výchovná činnost v polootevřeném oddělení je zaměřena na rozvoj pozitivních vlastností osobnosti odsouzených.

Samospráva odsouzených projednává všechny otázky organizace života odsouzených a svěřuje se jí realizace některých kulturně osvětových akcí. V polootevřeném oddělení se zřizuje jen jedna samospráva.

Omezení odsouzených umístěných v polootevřeném oddělení se zmírňují takto:

Do otevřeného oddělení lze umístit odsouzené zařazené do první nápravně výchovné skupiny, a to přímo na základě výsledků vyšetření v diagnostickém středisku, jestliže byli odsouzeni:

Nápravně výchovná činnost v otevřeném oddělení je zaměřena na rozvoj pozitivních vlastností osobnosti odsouzených.

Samospráva odsouzených projednává všechny otázky organizace života odsouzených a svěřuje se jí realizace některých kulturně osvětových akcí. V otevřeném oddělení se zřizuje jen jedna samospráva.

Omezení odsouzených umístěných v otevřeném oddělení první nápravně výchovné skupiny se zmírňují takto:

Odsouzení jsou uzamykáni na ubytovnách nebo v jejich oddělených částech. Pohyb odsouzených v ústavu se koná zásadně pod dohledem příslušníka Sboru.

Odsouzení pracují na pracovištích uvnitř ústavu nebo mimo ústav; pracoviště mimo ústav mohou být také neoplocená.

Volný pohyb mimo ústav při plnění pracovních úkolů se vybraným odsouzeným povoluje jen výjimečně.

Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za měsíc. Návštěva se uskutečňuje zpravidla za přítomnosti příslušníka Sboru a umožní se v rozsahu nejméně dvou hodin v mimopracovní době.

Odsouzený má právo na přijetí balíčku do hmotnosti 5 kg jednou za měsíc.

Do polootevřeného oddělení lze umísťovat odsouzené zařazené do druhé nápravně výchovné skupiny přímo, pokud to nevylučuje vstupní psychologické vyšetření jejich osobnosti a jde-li o odsouzené, kteří jsou ve výkonu trestu poprvé.

Do polootevřeného oddělení lze přemístit z podnětu samostatného vychovatele na základě rozhodnutí ředitele ústavu odsouzené zařazené do druhé nápravně výchovné skupiny, u kterých lze předpokládat, že by toto přemístění bylo žádoucí z hlediska dosažení účelu výkonu trestu a že není potřebné uplatnění bezpečnostních opatření k zabránění útěku takových odsouzených.

Nápravně výchovná činnost v polootevřeném oddělení je zaměřena na rozvoj pozitivních vlastností osobnosti odsouzených.

V polootevřeném oddělení se zřizuje jedna samospráva odsouzených, která se podílí na organizaci života odsouzených a může i samostatně realizovat některé akce z programu kulturně výchovné práce.

Omezení odsouzených umístěných v polootevřeném oddělení se zmírňují takto:

Ložnice odsouzených mohou být na základě rozhodnutí ředitele ústavu uzamykány. Pohyb odsouzených mimo oddělení se koná pod dohledem příslušníka Sboru.

Odsouzení pracují na pracovištích uvnitř ústavu, výjimečně mohou pracovat i mimo ústav.

Volný pohyb odsouzených mimo ústav se nepovoluje ani při plnění pracovních úkolů.

Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za 6 týdnů. Návštěva se uskutečňuje pod dohledem příslušníka Sboru a umožní se v rozsahu nejméně dvou hodin v mimopracovní době.

Odsouzený má právo na přijetí balíčku do hmotnosti 5 kg jednou za 6 týdnů.

Odsouzení, u nichž byly na základě psychiatrického nebo psychologického vyšetření diagnostikovány psychopatické poruchy vyžadující specifický výchovný postup, mohou být podle charakteru psychopatické poruchy zařazeni do samostatného výchovného kolektivu odsouzených v ústavu.

Odsouzení, u nichž byly na základě psychiatrického nebo psychologického vyšetření diagnostikovány méně výrazné psychopatické poruchy vyžadující specifický výchovný přístup, jsou v ústavu za tímto účelem zpravidla zařazováni do samostatných výchovných kolektivů odsouzených.

Odsouzení se zvláště výraznými psychopatickými poruchami, kteří nejsou způsobilí pro své specifické odchylnosti vyhovět požadavkům běžného výkonu trestu, jsou zpravidla zařazováni do specializovaného oddělení v určeném ústavu. U těchto odsouzených jsou uplatňovány specifické léčebné a výchovné postupy založené na principech skupinového ovlivňování a sociálního učení. Tyto postupy zabezpečuje tým výchovných pracovníků pod vedením psychologa společně s týmem zdravotnických pracovníků pod vedením psychiatra.

Odsouzení uvedení v odstavci 2, s nimiž nelze pracovat na bázi skupinových metod a u nichž je psychopatie doprovázena defektem inteligence, organickým poškozením centrální nervové soustavy nebo jinými změnami způsobenými dlouhodobou závislostí na alkoholu, toxických látkách apod., jsou zařazováni do specializovaného oddělení v určeném ústavu. Uplatňuje se u nich individuální přístup a preference psychoterapeutických prvků.

S ohledem na stav nápravně výchovné činnosti a potřebu prohloubení specializovaného působení lze odsouzené s psychopatickými poruchami přemístit na doporučení komise zdravotnických a výchovných pracovníků do jiného ústavu, ve kterém je zřízeno oddělení s příslušným typem specializovaného zacházení.

U odsouzených, u nichž je na základě dosavadního chování ve výkonu trestu zjevné, že zvláště negativně působí na ostatní odsouzené, rozhodne ředitelství Sboru na návrh ředitele ústavu, že se takový odsouzený umístí do oddělení pro odsouzené vyžadující zvláštní dohled (dále jen „oddělení se zvláštním dohledem“), která se mohou zřizovat v ústavech druhé a třetí nápravně výchovné skupiny.

Návrh ředitele ústavu musí být doložen psychologickým vyšetřením, z něhož vyplývá, že u odsouzeného nelze toto opatření nahradit jiným způsobem.

Odsouzení umístění na oddělení se zvláštním dohledem:

Kázeňské tresty umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby se u odsouzených umístěných do oddělení se zvláštním dohledem vykonávají odděleně od ostatních odsouzených.

Důvodnost setrvání v oddělení se zvláštním dohledem přezkoumává ředitel ústavu nejméně jednou za tři měsíce, a to na základě hodnocení chování odsouzeného a psychologického nebo psychiatrického vyšetření.

Rozhodnutí o vynětí odsouzeného z oddělení se zvláštním dohledem vydává ředitelství Sboru na základě návrhu ředitele ústavu nebo i bez tohoto návrhu.