44/1992 Zb.

Přísedícím, kteří nejsou v pracovním poměru ani v poměru obdobném pracovnímu poměru, jsou však výdělečně činní, přísluší náhrada ušlého výdělku za dobu výkonu funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí v jimi prokázané výši, nejvýše však 50 Kčs za hodinu nebo 400 Kčs za jeden den.

Základem pro výpočet náhrady ušlého výdělku přísedících uvedených v § 1 je základ daně z příjmu obyvatelstva.¹)

Přísedícímu uvedenému v § 1 náleží za 1 hodinu náhrada ušlého výdělku, vypočtená dělením základu podle odstavce 1 počtem pracovních hodin, připadajících na kalendářní rok, kterou zvláštní předpis²) stanoví jako nejvyšší rozsah pracovní doby pracovníků v pracovním poměru.

Základ podle odstavce 1 prokazuje přísedící uvedený v § 1 posledním platebním výměrem orgánu vykonávajícího správu daně, jenž předcházel dni výkonu funkce přísedícího, za který se náhrada poskytuje.

Nemohou-li přísedící uvedení v § 1 prokázat výši ušlého výdělku způsobem stanoveným v § 2, přísluší jim náhrada ušlého výdělku v částce 17 Kčs za hodinu, nejvýše však 136 Kčs za jeden den.

Hotové výdaje, které vzniknou vykonáváním funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí, se nahrazují za podmínek, v rozsahu a ve výši stanovené zvláštním předpisem.³)

Přísedícím přísluší za každý den jednání paušální náhrada za výkon jejich funkce ve výši 22 Kčs.

Zrušuje se vyhláška ministra spravedlnosti České socialistické republiky č. 14/1970 Sb., o náhradách příslušejícím soudcům z lidu.